Berlinale blog. Festival skončil velkým překvapením. Vyhrál rumunský průzkum sexu a intimity. S českou koprodukcí

Letošní 68. ročník berlínského festivalu měl poměrně vyrovnanou úroveň. Disponoval skupinou zhruba osmi různorodých titulů, mezi kterými se porota mohla rozhodovat o vítězi. Několik cen také získaly filmy, které vstoupily do soutěže v posledních dvou dnech. Mezi ně patří i překvapivý vítěz festivalu, rumunský snímek Nedotýkej se mě, které vznikl za česko-německo-francouzsko-bulharského koprodukčního přispění. (Je to mimochodem po Aferim! už druhý rumunský film za poslední tři roky, který českou koprodukční spoluúčast dotáhl k zásadní ceně na tomto áčkovém festivalu.)

Nejsilnější momenty Berlinale 2018

• Upravit
• Smazat

Šest českých filmových publicistů v debatě nad programem Berlinale 2018. Objevy, televizní trendy, favorité na Zlatého medvěda...

Suverénní debut Nedotýkej se mě vznikal podle autorky sedm let a přináší zcela jiný filmový přístup než filmy rumunské nové vlny, které zemi proslavily v posledních 15 letech. Porota vedená Tomem Tykwerem (která jinak např. kompletně opomenula všechny jeho německé krajany) Nedotýkej se mě ocenila především za upřímnost a progresivní filmový jazyk.

We gave the Golden Bear to a complex, challenging film that we ultimately found very moving: TOUCH ME NOT pic.twitter.com/IbcVIx1YSN

— Stephanie Zacharek (@szacharek) 25. února 2018

Film nachází svoji vlastní originální formu na pomezí dokumentu a hraného filmu. Jeho hrdiny jsou lidé, kteří v inscenovaných situacích mluví ve filmu o vlastních problémech s přijetím svého těla a se sexem. Například se nepřekonatelně bojí fyzického doteku. Protagonisté se konfrontují vzájemně například s terapeuty, transgender lidmi, prostitutkami a prostituty, ale také s fyzicky postiženými lidmi a s režisérkou samotou. Ta totiž také vstupuje do diskuse a do obrazu.

Debut režisérky Adiny Pintilie Nedotýkej se mě|foto: Festival Berlinale

S empatií do spletitosti sexuality pronikáme víc než jindy

Film je stylizovaný celý do aseptické bílé barvy, která dominuje oblečení i místnostem a otevírají ho makroskopické záběry na lidskou pokožku. Mladá režisérka nás tedy od počátku přiměje překračovat hranice. Hranice ve smyslu vzdálenosti ke druhým i ve smyslu hranice běžného, ve vztahu k nahotě. Jeden příklad za všechny – například sledujeme transgender prostituta, který si hraje se svými prsy, mluví o tom, jak se jmenují, a které bylo první. Při tom schovává svůj penis mezi stehna. Adina Pintilie na jeho příkladu nebo jeho vyhraněném příkladu tělesně těžce postižených lidí přesvědčivě ukazuje, že (spokojený) vztah k vlastnímu tělu je věcí našeho psychického nastavení více než výchozích dispozic.

Režisérka Adina Pintilie|foto: Festival Berlinale

Více než dvouhodinový film zavede diváky i na swingers party, které se účastní postižený, který se v určité části života charakterizoval jako „mozek, přenášený druhými lidmi z místa na místo“, ale není jen výčtem vyhrocených sexuálních „extrémů“ a bizarností, ve výsledku je Nedotýkej se mě i dojemný snímek, jak potvrzují i konkrétní slova členů poroty.

Nepochybně jde o překvapivou, vyhraněnou volbu, která mnoho lidí popudila a jiné nadchla. I samotnou režisérku, která mimochodem na podium při světové premiéře přivedla největší delegaci, kterou jsem kdy viděl, včetně českého koproducenta Radovana Síbrta, úspěch viditelně zaskočil. V lecčems jde také o film s velmi berlínským duchem, který svoji trvanlivost bude ještě muset osvědčit dalšími projekcemi. Ale odvážné volby k festivalům patří a v celkovém součtu cen porota ukázala soudnost a ocenila i filmy zcela jiného zaměření a kvalit.