Markéta Pilátová: Topoly od Bati

Jedinou upomínku na baťovce, kteří město založili a postavili, bylo náměstí, ale to se jmenovalo náměstí Tomáše Bati. Tedy Bati, který zemřel sedm let před tím, než se v Sezimově Ústí II. začalo stavět. Projekt nového města totiž zrealizoval jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, zvaný pokračovatel a ten jakoby zmizel.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Ve vězení

Zmínila jsem se o tom v knihovně a za půl roku poté mi knihovnice Barbora Půlpytlová volala, že ji to vrtá v hlavě a že se pokusí znova obyvatelům Sezimova Ústí II. připomenout, že město se původně jmenovalo Baťov.

A za rok stojím znova před knihovnou, kde se schází lidé, kteří si chtějí vybavit, jak město vypadalo v roce 1939, kdy se začalo stavět. Jan Antonín Baťa tady chtěl postavit novou strojní továrnu a hledal místo pro nové město. Koupil tedy od města Tábor statek Velký dvůr a začala výstavba. Neuvěřitelně rychlým tempem, jak bylo u baťovců, zvyklých nepromrhat ani vteřinu svého života, zvykem.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Malá chvíle

5. června 1939 přijel tehdejší ředitel Baťových strojíren Bohuslav Ševčík do Tábora, ubytoval se v hotelu Znamenáček a pak podepsal smlouvu a hned poté osobní referent pan Mikulenka vyvěsil leták, na kterém stálo, že firma Baťa hledá nové spolupracovníky Nástup ihned!

Fanoušek baťovské historie pan Luděk Zyka promítal fotky ze soukromého archivu – Velký statek, který zásoboval odhodlané stavitele jídlem, zbourali už v 50. letech, ale prý pořád roste jasan ztepilý, který stál před ním. Žáci průmyslové školy, kteří nacvičili divadelní představení o Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku v roztomilých kostýmech. Baťovské dvojdomky zvané „Baťovky” ve čtvrti, co se jmenuje Německo, jsou na rozdíl od zlínských dvojdomků kdoví proč omítnuté. V domcích výstřelek luxusu – vykachlíčkovaná koupelna, zatímco v Táboře se prý lidé koupali v kuchyni ve škopku. Domov žen, průmyslovka, internát a hotel zvaný Společenský dům.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Musíme jenom umřít

A pak jména. Baťovci městu říkali Baťov, nacisti Alt Tábor, pak se říkalo Kovák, podle továrny Kovosvit, ale bylo to Sezimovo Ústí II. Nebo dnes jednoduše Sezimák. Firma kromě dvojdomků, továrny, kina, hotelu a dalších nezbytností vysadila taky 69 topolů. Jeden pamětník říká: „Můj táta už tady není, není tady ani můj děda, ale topoly od Bati tady jsou.”

A město tady taky pořád je. A lidé v něm možná společně, pozvolna, nebo překotně jako správní potomci baťovců vymetou pavučiny ze skříně zapomínání. Zapomínání na pravou podstatu a identitu tohoto místa, kde pořád rostou topoly, které si toho tolik pamatují.