Magdalena Platzová: Dům duše

29. červen 2022

Kudy vstoupit do světa snů? Nejlépe po schodech, po dřevěném schodišti, jež skřípe pod tlustým kobercem. Nejprve je však třeba si koupit vstupenku. A nebát se projít kolem Sfingy. Naštěstí si nás nevšímá, plně zaujata Oidipem, jemuž sedí na prsou. První patro je obytný prostor: pracovna s psacím stolem, jídelna, malířovo úmrtní lože.

Salonek věnovaný Alexandrine Dureux, tajné lásce, s níž se nikdy neoženil, protože zasvětil svůj život umění. Závěsy jsou zatažené. Bylo to tak i za života Gustava Moreau? V některých obdobích jistě ano, jak o tom svědčí dopis, v němž někdo prosí mistra o schůzku: “...vím, jak velmi v ústraní žijete, v hrůze před hlukem a neznámými lidmi…”

Čtěte také

Poustevničení mu bylo potřebou, ale ne programem. Jinak by se nenechal přemluvit, aby v posledním desetiletí svého života vyučoval na umělecké škole Beaux-Arts, kde vychoval generaci moderních malířů, mezi jinými Henri Matisse. Vzpomínali na něj jako na nejlepšího pedagoga.

Nad bytem se nachází první patro ateliéru, odkud vedou točité schody ještě výš. Dva rozlehlé sály jsou plné pláten, od podlahy ke stropu. Dřevěná ostění pod okny skrývají stovky skleněných desek s kresbami a akvarely, jimiž lze listovat jako ve skicáři. Jsou tu stojany s nedokončenými obrazy, studie k větším pracím.

Čtěte také

Pronikání do básníkova světa je postupné. První reakce může být i odmítavá. Jsme v pokušení odmávnout jeho figurativní, literární styl. Jak mohl vůbec vzniknout vedle Cézanna, Courbeta, Maneta nebo Degase? Nebyl ten člověk úplně mimo? Není to kýč? Ty klasicky dokonalé figury inspirované renesancí, ve stavu zamyšlenosti, transu nebo spánku. Náměty z řecké mytologie a z bible.

A k čemu to množství ozdob? Jenže pak nás něco chytne. Vrátíme se třikrát k témuž obrazu. Jsme znepokojeni. Tento úzký kanál překlenutý oblouky, sevřený kamennými výklenky a zdí, na níž leží skupinka nahých těl, odkud jej známe? To světlo, kde jsme je viděli? Ve kterém snu? A tyto tři mořské panny v zapadajícím slunci. A ty rudé keře. A tohle jezero, tu opuštěnou krajinu, jezdce v mlze, přízraky. Odkud je Moreau vynesl?

Čtěte také

Hledíme na ozářené výseky světa, jehož rozlehlost můžeme jen hádat, celek je ponořen do tajemství. Stejně jako je ve tmě utopen zbytek snu, z něhož si ráno vybavujeme jen střípek. Usilovně se chceme rozpomenout. A začínáme připomínat postavy na Moreauových obrazech, v jejich zamyšlených pózách.  „Hluboké snění“, nazval to sám malíř, a „krásná netečnost“.

Přitom tvořil v srdci velkoměsta, v době společenských nepokojů a změn. Obrany Paříže před pruskou armádou se zúčastnil se zbraní v ruce. V Pařížské komuně se neangažoval, ale krvavé události musely dolehnout do jeho obrazů, i když v převtělené formě. 

Čtěte také

Neměl pravdu Emil Zola, když odbyl Moreaovu poezii s tím, že je prostou reakcí proti současnému světu, která nemá větší význam. Moreau patřil zcela své době. Stejně jako později Oscar Wilde, Maurice Maeterlinck, Odilon Redon, Julius Zeyer nebo Gustav Meyrink, ostatně jeden vedle druhého lásky mého mládí. Na mysl samozřejmě přichází Karl Gustav Jung. Jedna z tváří modernity. Zápas o duši proti náporu bezduchosti.

Gustave Moreau znal účinek svého díla a věděl, že musí působit v co největší úplnosti. Jeden nebo dva obrazy vytržené z kontextu nedokážou vytvořit svět. Proto nechal svůj dům přebudovat na muzeum. A odkázal jej městu Paříži s podmínkou, že dílo zůstane pohromadě. Jak dobře udělal. V ulici Catherine de la Rochefoucauld č. 14 se lze procházet básníkovou duší. Jak je rozmanitá se svými vrcholy a nížinami, výboji, banalitami, démony a tišinami. S trhlinami, v nichž se náhle rozevře pohled do prostoru za.

autor: Magdalena Platzová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.