Anna Beata Háblová: Rekonstrukce církve

Cítím se jako v bezpečném hnízdě, kde si můžu narovnat pocuchané peří, abych pak mohla zase vyletět ven. Do tlukotu města, které tepe jen pár metrů za klášterní zdi. Dovnitř ale téměř nic rušivého nedoléhá. Mohutná hmota kapucínského kláštera založeného v polovině 17. století jako by vzdorovala veškeré neuróze světa.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Jdi k jezeru, chceš-li poznat jezero

Tento ráj nabízející možnost zastavení sama v sobě není samozřejmostí. Je výsledkem péče mnoha lidí, kteří klášter a jeho kontemplativní programy udržují v chodu. Každá pečující duše jako by se do tohoto místa otiskla.

Jezuita Petr Vacík, který místní zahradu proměnil v uhrančivou barvitou krajinu s mnoha místy k zastavení a vydechnutí nad nečekanými průhledy. Řeholní sestra Denisa Červenková zaštiťující program, jejíž vnitřní radost a klid z ní sálá jako oheň z krbu. Nebo správce Vojta Fejlek, který snad sám už klášterem i prorostl. A mnoho dalších, především také účastníci kurzů, kteří na provoz přispívají kromě jiného i občasnou údržbou zahrady.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Tajný život ostrova

Obvykle sem různorodá veřejnost jezdí kvůli kurzům meditace, kontemplacím, nebo filmovým exerciciím. Tentokrát jsme se tu ale v užším kruhu těch, kteří se pohybují v oboru stavebnictví a architektury, sešli kvůli samotnému domu. Vojta nás provází po celém objektu, ukazuje místa napitá vlhkostí, drolící se omítky nebo děravou střechu, pod jejímž krovem se rozkládá souhvězdí kbelíků odchytávajících přívaly deště.

Shodneme se, že je potřeba vše rozhodovat koncepčně. V roce 2022 probíhá vyzvaná architektonická soutěž na celkové řešení klášterního objektu, kterou vyhrává studio re:architekti.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Za hranicemi

Jak ale investovat do stavby, která není vaše? Klášter je ve vlastnictví kapucínů, kteří by ho potřebovali spíš prodat, než poskytovat k užívání a dívat se, jak chátrá. Obava z toho, že by prodejem kláštera byl jeho provoz ukončen, tak vede k založení neziskovky.

Mám ráda komunitní život, kde se každý na něčem trochu podílí, a vznikne tak velký celek, který slouží všem. Mám ráda, když se věci rodí zezdola. Není to sice jednoduché, ale je to důkazem, že ta věc je důležitá a životná. Zdá se mi, jako by tato stárnoucí stavba byla obrazem současné církve. Také by potřebovala rekonstruovat a obnovit, aby mohla žít dál a odpovídala reálným a běžným potřebám různorodých lidí.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Činžák

Je březen roku 2025 a já se dozvídám zprávu, že kněz a teolog Tomáš Halík ruší svůj nadační fond a z financí své Templetonovy ceny a z dědictví po rodičích tento klášter kupuje a k bezplatnému užívání jej poskytuje neziskovce Kolínského kláštera. Myslím, že radost všech, kteří to tu znají, je nevyslovitelná. Takhle vypadá rekonstrukce církve, říkám si. Akt Tomáše Halíka mluví svým činem a nikoliv mocí. Dává a nikoliv bere. Otevírá se, a přitom nikomu nic nediktuje.

Sedím opět u tepla ohně a poslouchám tiché rozhovory. Dívám se do měsícem osvětlené zahrady, která roste a kvete k radosti všech. Až ráno vstanu, půjdu se podívat na barevné odlesky rosy a synchronizovaný pohyb bambusů. A v té kráse bude všechno, v té kráse bude Bůh.