Anna Beata Háblová: Tajný život ostrova
Je únor. Sedím v jeskyni a škvírou připomínající okno se dívám na Atlantský oceán. Jeho lámající se vlny naráží na omleté černé sopečné kameny a se zvukem připomínajícím lámání kostí se vrací zpět. Vítr buší do všeho, co mu přijde do cesty.
Přes den je slunce ostré, ale ve stínu a v noci je docela chladno. Jsem na ostrově, kde se potkává luxus hotelových apartmánů a pak neviditelná, ale mnohem zajímavější vrstva života. Tou jsou místní obyvatelé a svobodomyslní jedinci nebo komunity, kteří objevili zdejší celoročně přívětivé podnebí a měkkost skal, která velmi snadno podléhá erozi nebo lidské vynalézavosti.
Když se setmí, útesy pokropí drobná chvějící se světla těch, kteří přespávají v jeskyních. Když člověk putuje krajinou, podobné jeskyně nachází i přes den. Některé jsou dočasnými útulnami pro poutníky, jiné se proměnily na trvalá obydlí, prozrazovaná nenápadnými vchody v bocích svahů nebo drobnými přírodními přístřešky.
Na tomto ostrově se nemusí stavět, stačí tesat. Vlastně mě nenapadá žádný lepší způsob, jak by mohla být architektura víc propojená s okolní krajinou, než v ní být úplně rozpuštěná. Znamená to ovšem, že pod povrchem vyprahlé části ostrova je ještě jiný, skrytý svět, podobný mraveništi, jen bez hlavní páteře spojujících chodeb. Na vzniku tohoto podsvětí se podíleli už původní obyvatelé, světlovlasí Guančové, kteří ostrov začali obydlovat od 5. století před naším letopočtem a hloubili jeskyně na obchodních trasách vedoucích skrze hory.
Čtěte také
Ač je dnes na ostrově toto podvratné kutání nelegální, mnohem víc zdejší krajinu v 16. století poškodilo plošné odlesňování kvůli touze pěstovat cukrovou třtinu. Přítomnost extrémní eroze jako důsledku odlesnění je znát při každém kroku. Nohy při túrách a výšlapech podkluzují na drolícím se porézním kamení, v některých částech mimo vyznačené trasy skoro ani nelze chodit.
Původní borovice kanárská, na jejichž jehlicích umí kondenzovat oceánská mlha, mnohým místům chybí. Tam, kde nikdy příliš nepršelo, bylo vždy hospodaření s vodou otázkou přežití. Systémy rozpadlých i dosud funkčních aquaduktů a vodních nádrží proto zdobí krajinu jižní části ostrova jako kamenné náhrdelníky.
Čtěte také
Poznali jste, o kterém místě mluvím? Tenerife, ostrov několika podnebných pásem, jejichž odlišnost zajišťuje spící sopka Pico del Teide. O její pohoří se zastavují mraky, které se vyprší na severu, a k jižní vyprahlé části už nedojdou.
Vyjdu z jeskyně. Vyzuju si boty a nohy mi spláchne ledový oceán. Na obzoru je vidět blížící se kalima, mračno saharského písku, který všechno zabalí do sametové barvy. Jsem opřená o vítr, s pohledem upřeným na oceán i sopečné pohoří, ve kterých se klikatí cesty obkružující barranca, zdejší charakteristické strže plné různorodých sukulentů schopných přežít nepřetržitá sucha – agáve a dracénů.
Čtěte také
Je únor. Slunce putuje, ale já bych chtěla zůstat. Prorůst měsíční krajinou znělců a trachytů. Sypat se ze štítů, přespávat v jeskyních, ráno poslouchat kohouty a štěkání dlouhonohých psů. Vysypu si písek z bot a zalepím puchýře. Nejtěžší na cestách není zdolávání obtíží, ale cesta zpět – návrat do každodennosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
