Alena Zemančíková: Plody hříchu v Arkádii

Ke třem živlům zde přistupoval ještě čtvrtý, oheň, který chrlila do dnešních dnů stále činná Etna, za níž zapadá slunce.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Mosty a lávky

Pádem antického světa upadla Taormina do chudoby. Takovou ji při své návštěvě viděl Goethe. Antické ruiny a přírodní krásy začaly město znovu povznášet až v 19. století: tehdy ji objevili Angličané.

Na jejich stopu návštěvník narazí hned, jak vystoupí z vlaku a vydá se do kopce k divadlu. Uvidí totiž bizarní stavby z různých materiálů – kamene, cihel, sopečné ztuhlé lávy i dřeva, obklopené parkem.

Tuhle oázu stínu a zeleně založila roku 1899 lady Florence Trevelyanová, která milovala ptáky; bizarní romantické stavbičky jsou ptačí pozorovatelny – a také čajové altány. Pracovní síla v chudé Taormině byla levná, práce pro bohaté panstvo poskytla obživu místním, přijížděly slavné osobnosti jako Richard Strauss, Eleonora Duseová  nebo Anatol France, město začalo vzkvétat luxusem.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Stará jabloň

Roku 1878 sem přicestuje z německého Wismaru malíř  Wilhelm van Gloeden. Uchyluje se na Sicílii v naději, že se tu vyléčí z tuberkulózy, a také hledá prostředí, které bude méně nepřátelské vůči homosexualitě než tehdejší protestantské Pobaltí. Začne fotografovat, sicilští mladíci představují ideální modely, van Gloeden je aranžuje do antických ruin se scenérií moře a útesů, olivovníků a hor v pozadí.

Vytváří obrazy starověké Arkádie, v níž na flétny hrají malí fauni, zápasí tu nazí atleti, kteří vzápětí na útesech odpočívají, jeden s hlavou v klíně druhého. Důvod, proč našel Van Gloeden v Taormině tolik ochotných modelů, nespočíval v tom, že by Sicilané byli tak tolerantní vůči fotografování aktů v uměleckých pózách: Van Gloeden svým modelům dobře platil, protože jeho fotografie se dobře prodávaly.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Naše hory

Zvěsti o arkádském životě v Taormině se donesly i k Oscaru Wildovi, tou dobou už zničenému žalářem v Readingu i rozchodem se svým idolem Bosiem. V roce 1898 strávil měsíc v hotelu Victoria (jehož jméno je ironicky spojeno s viktoriánskou morálkou, která spisovatele dostala do vězení). Rád pomáhal Van Gloedenovi aranžovat, líčit a všelijak dekorovat jeho chlapecké modely: byli to titíž místní kluci, kteří jindy nosili v putnách na zádech mořskou vodu do jeho hotelové koupelny.

Wilhelm van Gloeden zemřel v roce 1931, sicilské klima mu tedy určitě život s tuberkulózou prodloužilo. V tu dobu už byl devět let u moci italský fašismus, jehož představitelé fotografie prohlásili na pornografické a 3000 skleněných negativů nechali zničit. Naštěstí kopie už dávno zaujaly pevné místo v dobových soukromých sbírkách. Pornografické nejsou, ale erotické zaujetí mužskými akty je na nich zřetelně patrné.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Komplex impéria

Když si je člověk prohlíží dnes, upoutá ho kontrast drsných tváří a štíhlých nahých mužských těl nejrůznějších proporcí. Po úplnost řečeno, Van Gloeden fotografoval i portréty a ženské akty, ale záliba v těch mužských je nezpochybnitelná.

Otázka na závěr: byla do těchto uměleckých aktivit zapojena lady Trevelyanová?

Zdá se, že nikoli, jakkoli je to divné: v tak malé lokalitě těžko mohla nevědět o působení dekadentního fotografa a návštěvníci z Velké Británie se s ní těžko mohli minout. Ostatně ani pavilonky s mnoha lucernami v zahradě asi nebyly určeny jen k pozorování ptáků a pití čaje, ale také k noční zábavě.

a

Čtěte také

Alena Zemančíková: Smetiště

Florence Tevelyanová  se v mládí zapletla s nejstarším synem královny Victorie, budoucím králem Edwardem VII., a v roce 1884 byla z Británie královnou vykázána. Vydala se do Itálie a v roce 1890 se provdala za lékaře Salvatora Cacciolu, svobodného zednáře a starostu Taorminy. Podmínky pro založení zahrady a ptačí rezervace byly vytvořeny. A pro zvláštní kapitolu dějin fotografie nejspíš také.