Alena Zemančíková: Naše hory

V horách se vlivem geologických procesů nalézají různé rudy, vzácně i čisté kovy jako zlato a stříbro. Rudné hornictví znamenalo obecně bohatství a pokrok, ale blahobyt do horských krajů nepřineslo. Život horníků byl snad ještě bídnější než život pastýřů a dřevařů. V zimě v chalupách kvetla drobná rukodělná výroba, ale ani ta blahobyt do hor nepřinesla. 

Čtěte také

Alena Zemančíková: Žít, kde tě nechtějí

Obyvatelé hor se k ničemu nedostali snadno, daleko a náročným terénem chodili do školy i do práce, do úřadu, k doktoru, do kostela, do hospody.

Síla vody pomohla v horách rozvoji průmyslu, na horách vznikly hutě, hamry, papírny, přádelny. A také lázně, zhruba v témže čase. Léčí prameny i čistý vzduch.

Když přivedl průmysl do hor železnici, přivezla tam obdivovatele přírody a sportovce. Na počátky lyžování nostalgicky vzpomínáme jako na zásadní krok v rozvoji sportu a také pohostinství, které, když se propojí s drobným hospodářstvím, může přinést nečekané a nikde jinde nevídané zážitky.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Citrusové háje

Není to taková idyla, jak by se na první pohled zdálo – jak o tom ostatně píší spisovatelé těch krajů – ale přece jen snad můžeme říci, že díky turistickým službám se blahobyt na horách alespoň trochu zvyšuje.

Takhle to pamatuji po většinu svého života: na Šumavě, v Krušných horách, v Jeseníkách, ve slovenských Fatrách i Tatrách.

A pak se něco stalo. V horách zanikl drobný průmysl. V době, kdy už jsme se probrali z průmyslového velikášství, kdy už jsme měli za sebou ropnou i energetickou krizi, kdy jsme znovu začali zvažovat využití sluneční, větrné a vodní energie, definitivně na horách skončily malé továrny. Následovala pauza, během níž stačily opuštěné budovy zpustnout – a do hor vtrhla vlna sportovního podnikání. Vznikly obří sjezdovky a pohodlné lanovky a sněžná děla.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Smetiště

A aby to celé nestálo ani v létě, místo na lyžích se tyhle prudké a členité trasy začaly sjíždět na kolech. Obrovské areály vnášejí do hor hluk a umělé osvětlení. Jsou to rezorty spojené s činnostmi, které nemají s přírodou nic společného. Sportovci přijedou autem a potřebují adrenalin riskantních sjezdů a pohodlí lanovek. Potřebují speciální oděvy, kola a lyže, které se vyrábějí na jiném konci světa.

A patří k tomu také stavební činnost, kácení lesa, rozrušení povrchu, obrovská spotřeba energie a nutnost parkovišť, protože takovou výbavu, jakou vyžadují tyhle sporty, člověk vlakem neuveze, jako kdysi lyže ve futrálu a svačinu v kapse větrovky. Hory se stávají terénem konzumu, zábavním parkem, osvětleným jako velkoměsto. Kdežpak pozorovat v horách hvězdnatou oblohu!

Čtěte také

Alena Zemančíková: Komplex impéria

Konečně v horách vidíme blahobyt! Ukazují ho zaparkovaná auta pod sjezdovkou, odvážlivci, kteří sjíždějí traily na kolech dražších než je ojetá škodovka provozovatele penzionu, leskne se na speciálních oděvech, botách, chráničích a přilbách, prosazuje se ve zvláštních požadavcích na relaxační zařízení v hotelích a na obsluhu toho všeho.  Když skončí sezóna, anebo když přijde covid, blahobyt se sbalí a odjede a v horách zůstane každodenní život. Hotely nemají hosty, sjezdovky jezdce, místním lidem chybí lékař i učitel. 

Pozorovala jsem malé kluky, jak sjížděli náročný trail, vybavený umělými skoky a střemhlavými sjezdy, slyšela, jak svou jízdu komentují do kamery připevněné na řídítkách, trnula jsem strachem, ale musela je i obdivovat: že může dvanáctileté dítě něco takového dokázat, by mě v životě nenapadlo. Ale jestli to dítě si do života odnese jen zkušenost, že les a hory jsou tu pro jeho adrenalinový výkon, nevím, jak to s jeho budoucností dopadne.