Alena Zemančíková: Obrazy krve a půdy

Za 2. světové války byla zdejší městečka a obce rozstřílena a vybombardována, v bezprostřední blízkosti se odehrála v zimě na přelomu let 1944 a 1945 zničující bitva v Ardenách.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Kolem Brodu Havlíčkova

Hrad Kronenburg je zřícenina menšího významu, ale malebnost středověkého podhradí je v tomto válkou poznamenaném  kraji výjimečná. Tím spíš, že se k místu váže zvláštní historie. Kronenburg se totiž stal centrem výtvarného umění, sloužícího nacistické ideologii.

Hlavní postavou příběhu je malíř Werner Peiner, který byl jako absolvent akademie v Düsseldorfu v počátcích ovlivněn expresionismem a novou věcností. V roce 1931 si v Kronenburgu zakoupil tři sousedící domy vedle kostela a vybudoval si tam ateliér. Po Hitlerově nástupu k moci se plně dal do služeb nacistické estetiky „krve a půdy“ a jeho četné výjevy zoraných polí – tu párem volků, tu koňským spřežením  – se stávaly nezbytným doplňkem interiérů stranických pohlavárů a sekretariátů. Ostatně obraz Deutsche Erde, tedy Německá půda, věnoval Peiner osobně Hitlerovi.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Sdílení

Do Kronenburgu se začaly sjíždět návštěvy z nejvyšších kruhů: Hermann Göring v běloskvoucí uniformě, Heinrich Himmler kráčející po ulici a rozkládající o „konečném řešení židovské otázky“, na kostelní věži vlaje prapor s hákovým křížem. V roce 1933 se Werner Peiner stal profesorem monumentální malby na düsseldorfské akademii a díky velkým příjmům za svá nejvyššími nacistickými kruhy objednaná díla mohl prospívat celé obci Kronenburg.

Nechal zavést kanalizaci a elektrické osvětlení, jehož lucerny sám navrhl, vyrobil je místní kovář a můžeme je v obci vidět dodnes. V roce 1938 za přímé podpory Hermanna Göringa založil Peiner v Kronenburgu malířskou školu podle říšského vkusu. Vrchní ideolog říše Joseph Goebbels přece řekl, že „vůdce má rád umělce, protože sám je umělcem. A pod jeho žehnající rukou nastává v Německu éra nové renesance.“

Čtěte také

Alena Zemančíková: Broumovské textilní impérium

Když se podařilo zlikvidovat podvratné podniky a sdružení jako Bauhaus, musí Říše vytvořit vlastní centrum nového umění, které bude obdivovat svět. Peiner zakládá učiliště pro to pravé německé malířství „krve a půdy“. Do deníku si zapisuje Göringův výrok: „Peinere, vy jste jediný, kdo může našemu zuboženému německému umění pomoct.“

Budovu Mistrovské školy Hermanna Göringa můžeme v Kronenburgu vidět dodnes, postavená ve slohu anglických venkovských sídel dobře koresponduje s okolím a sídlí v ní dnes instituce pro další vzdělávání učitelů. A teprve tam se člověk o exkluzivním centru nacistického umění z informační tabule dozví. Triumfální příjezdy nacistických pohlavárů se odehrávaly na nádraží, které je dnes přestavěno na byty, vlak už sem nejezdí. Ve třech Peinerových domech s ateliérem je hotel.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Fotograf

Po válce se malíř chtěl do Kronenburgu vrátit, vždyť koneckonců pro obec tolik vykonal a dokonce – je to jedna z legend, které se tradují – svým vlivem zachránil před gestapem kováře, obviněného z podvracení bojové síly Německa. Jenže té služby Hitlerově Říši a osobních návštěv nejvyšších nacistů bylo příliš, obyvatelé obce pod vedením místního faráře profesora Peinera z obce vykázali. Nic horšího se mu nestalo, dožil se ve svém sídle v Leichlingen 87 let a zemřel v roce 1984. O zakázky neměl ani po válce nouzi – obraz Čtyři jezdci Apokalypsy si od něj například nechal namalovat habešský císař Haile Selassie.

Jeho obrazy a monumentální tapiserie s výjimkami speciálních výstavních kontextů ve veřejných galeriích v Německu neuvidíme, ale v aukcích se jich nabízí spousta a za vysoké ceny. V leckterém obýváku visí Peiner, ostatně visí i na radnici v Kronenburgu. Jeho obrazy jsou suverénně namalovaná oslava boje a práce, německé země jako úrodného, tvrdou prací obdělávaného lánu, který se čas od času promění v bitevní pole. A nutno říci, že v zobrazení oranice docílil Peiner skutečné dokonalosti.