Adam Borzič: Objev základního dobra
Svátky jsou fuč a život se zas ubírá po všedních cestách. Znovu se roztáčí kola každodennosti se vší tou lopotou, únavou a rutinou. Posvátný čas svátku mohl být oknem do jiného světa, ale i tento výhled umí naše neurotická mysl snadno pokroutit. A tak se může zdát, že celá existence je vlastně jen takovou mizérií vezdejší. V buddhismu tento stav mysli nazýváme dukkha, což lze přeložit krásným českým slovem strast.
Strast k existenci patří neodvratně. Všichni někdy trpíme. Trpí dokonce i ti, kdo žijí v luxusu, zbaveni starosti o živobytí. I oni cítí strast. Pociťování strasti je jednou ze základních zkušeností lidství.
Čtěte také
Možná, že veškeré lidské úsilí v sobě nese touhu tuto strast překonat. Všechna naše touha po přijetí, lásce a vztazích, ale také veškerá honba za slávou, mocí a bohatstvím, tak jako tužby duchovního druhu, včetně našich tvůrčích snah – to vše v sobě obsahuje hořkou příměs strasti. Naše pokusy bytostnou strast zahnat končí většinou neúspěšně. Kde na tuto strast najít lék?
Inu, je-li tato strast v nás hlubině zakořeněna, musí lék pocházet ze sféry základu. Pokud je něco základního, je to od počátku. Je to cosi prvotního. Lékem může být to, co tibetský tantrický mistr Chögyam Trungpa nazval „objevem základního dobra“. V běžném smyslu je dobro protikladem zla, ale zkušenost základního dobra sahá daleko za protiklady. Jelikož je toto dobro základní, prvotní, všemu předchází. Protože je toto dobro základní, je svým způsobem prosté – tak, že ho lze snadno minout. V Atalantě Fugiens, v půvabném díle Michaela Meiera, alchymisty a dvorního lékaře Rudolfa II., se praví, že prvotní matérie se válí všude na ulicích, v prachu a blátě leží nepovšimnuta. Tak je tomu i s prvotním dobrem. Je všude.
Čtěte také
Zní to mysticky a tajemně, ale jak už to bývá se skutečnou mystikou a skutečným tajemstvím – je to prosté. Díky tomu ovšem našemu zakalenému zraku poněkud zahalené. Základní dobro obsahuje oblohu, která se klene nad našimi hlavami, ať již chuchvalce zimních mraků plují líně, nebo se rychle přeskupují.
Základní dobro nás doslova nese na svém hřbetě – žijeme na Zemi, bez ní a jejích plodů bychom nebyli. Základní dobro se projevuje milostným prouděním vzduchu, bez kterého bychom nedýchali. Projevuje se světlem a teplem slunce, bez jehož životodárné síly umíráme, a jehož přemíra je nebezpečná. Základní dobro se snáší jako noc, kdy odcházíme do jiných světů snít. Základní dobro plyne ve vodách světa i našeho těla. Bez vody žádný život není. Základní dobro žije v rostlinném i zvířecím světě. A povstává v lidství.
Čtěte také
Základním dobrem je naše tělo. Většina z nás disponuje od narození smysly. Základní dobro slyšíme, cítíme, dotýkáme se ho, ochutnáváme ho a vidíme. Vidíme ho v nepřeberném množství tvarů a barev. Právě se přede mnou zjevuje v sytě červené vánoční hvězdě, jejíž krása je trochu melancholická. Slyším ho v dutém zvuku bambusové flétny, zatímco rozvíjím tuto úvahu, a před chvíli se projevilo zavrzáním židle. Ráno chutnalo jako zemlbába ze včerejška a vonělo po rumu a rozinkách. Cítím ho v teple kostkovaného polštářku, na kterém právě teď sedím.
Základní dobro se projevuje tím, že formuluji své myšlenky. Děje se to takřka bezděčně. Mysl myslí. Rychle třídí slova a pojmy, jež jsem se kdysi naučil. Projevuje se učením. A základním dobrem je i to, že něco cítím. Že k někomu něco cítím. Že někam náležím. A s někým život sdílím. S milovanými. Blízkými. Neznámými. S lidmi. Zvířaty. Rostlinami. Houbami. Kameny. S lesem. A mořem. Základní dobro obíhá v planetách. Proudí v ekosystémech. Základním dobrem je život. A život je svatý.
Čtěte také
Dle křesťanské spirituality stvoření, z níž původně vycházím, nám dar života, prvotní požehnání, jak by řekl teolog Mathhew Fox, dává Bůh. Život je činností a darem Ducha svatého. Proč ne? Je to krásná představa. Ale můžeme také o tomto zdroji, jak mě později naučila dharma, cudně a posvátně mlčet, a spíše toto dění hlubině a vděčně vnímat. Obraz stvořitele nás může snadno odvést od zakoušení aktu jeho tvoření. Avšak je-li Bůh, pak je vlastním Životem života, čistým bytím všeho, jak učil Tomáš Akvinský.
Náboženskou otázkou dneška pro mě není, zda existuje Bůh, ale zda jsme schopni milovat život? Dokážeme objevit základní dobro? Rozlousknutí tohoto kóanu nám může umožnit nejen snáze překonávat strast v osobním smyslu, ale v planetárním měřítku nás nasměrovat k zdravější a zelenější budoucnosti na naší zázračné planetě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
