Tomáš Koblížek: 30 let od „prvního hejtu“ na sítích. Jaké byly počátky digitální nenávisti a kam směřujeme?

Od výkřiků rozhořčených individuí jsme se již dávno posunuli ke koordinovaným útokům skupin, k tzv. kybersmečkám. A od nich jsme díky Elonu Muskovi postoupili ještě dále, do nové fáze, kterou můžeme označit jako období internetových guvernérů, kteří s těmito nenávistnými smečkami šibují. Jak je patrné, i nenávist na internetu má své dějiny. A může být poučné, když tyto dějiny zmapujeme.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Umění a extrémismus. V Česku se šíří konspirace s literárními kořeny

Vraťme se tedy k prvopočátkům. Nenávistné útoky v dávných dobách internetu skutečně představovaly hlavně výkřiky toho či onoho jednotlivce. Známý je případ z roku 1995, kdy 21letý student Univerzity v Michiganu Jake Baker publikoval na síti Usenet násilnické fantazie, které zahrnovaly otevřenou misogynii. Baker, který také neváhal rozesílat emaily s podobným obsahem, byl následně zatčen FBI a zřejmě jako první internetový nenávistník obviněn.

K výraznému posunu došlo po roce 2000 díky rozmachu sociálních sítí, jejichž algoritmy běžně zviditelňovaly a mnohé stále zviditelňují radikální či nenávistný obsah. Tato technická změna znamenala posun od spontánních výkřiků individuí ke koordinovaným útokům zmíněných kybersmeček, jež mohou trvat i několik týdnů.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Svoboda slova pro jedny jako umlčování druhých. Co je antinovinářská hate speech?

Stručně řečeno, k jednomu rozhořčenému hlasu rasisty, misogyna či homofoba se připojují hlasy dalších nespokojenců, jimž se původní útok zobrazil. Nenávistníci pak na sebe vzájemně reagují a podporují se v kolektivním honu na danou osobu.

Mezinárodně známým případem této kolektivní hate speech je pronásledování britské novinářky Caroline Cruado-Perez. Ta v roce 2013 uspěla s kampaní, jež měla za cíl, aby se na britských bankovkách objevilo více žen: Národní banka pak vyhlásila, že po mnoha letech nahradí Charlese Darwina pózujícího na 10librové bankovce spisovatelka Jane Austen. V návaznosti na tento úspěch Cruado-Perez čelila na Twitteru i jinde skupinové nenávisti.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Homofobní, antisemitské a jiné urážky. Jde pouze o „nekorektní“ slovník?

V nedávné době jsme však od útočných smeček přešli k další, zatím poslední vývojové fázi. Stručně řečeno, ukazuje se, že skupiny nenávistníků mohou být dále manipulovány v souladu se záměry jednotlivců, kteří mají pod kontrolou sociální sítě. Hojně diskutovaný případ se odehrál minulé léto.

Tehdy se v Británii šířila dezinformace, podle níž byli za jednu mimořádně tragickou událost ve městě Southport zodpovědní muslimští migranti. Elon Musk pak podle všeho na své sociální síti X podporoval skupiny radikálů a jejich útoky zviditelňoval. Nenávist se pak přelila do nepokojů v ulicích a vyžádala si desítky zraněných.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Misogynie ve vědě a umění

Co z řečeného plyne? Zaprvé bychom se měli vzdát iluze, že vše řeší dialog. Jak je patrné, u nenávistných projevů už dávno nejde jen o názory individuí, ale také o útoky skupin. Mluvit zde není o čem ani s kým. Zadruhé musíme přijmout fakt, že pro některé nové problémy v online světě zatím nemáme řešení.

Například  otázka, jak čelit fenoménu internetových guvernérů typu Elon Musk, na svou odpověď stále čeká. Do té doby, než řešení najdeme, můžeme tyto guvernéry alespoň přestat oslavovat jako génie. Takové velebení snadno předchází v omlouvání či tolerování čehosi, co už od prvopočátku v sobě nemá nic vznosného.