Tomáš Koblížek: Umění a extrémismus. V Česku se šíří konspirace s literárními kořeny

15. leden 2025

Největší audioportál na českém internetu

Konspirace | Foto: Anymade Studio

Tomáš Koblížek: Umění a extrémismus. V Česku se šíří konspirace s literárními kořeny

Koncem minulého roku publikoval harvardský časopis Misinformation Review pozoruhodná data týkající se České republiky. Plyne z nich, že Česko a Maďarsko jsou dvě evropské země, kde lidé nejsilněji inklinují k tzv. teorii velké výměny. Stručně řečeno, jde o konspirační teorii, podle níž určitá skupina lidí organizuje v Evropě výměnu „původního obyvatelstva“ za „migranty“. Během několika desítek let by tak „původní“, „bílí Evropané“ měli zmizet.

Pozoruhodný rys této teorie, jíž se zčásti věnoval i předloňský průzkum Českého rozhlasu, spočívá v tom, že má své kořeny ve světě umění, přesněji řečeno, ve světě literatury. Uvedená teorie je tak dobrou ukázkou toho, jak se ideologie vyjadřovaná ve fikci může stát součástí reality.

Čtěte také

Za aktuálním úspěchem uvedené teorie stojí bezesporu Renaud Camus, francouzský romanopisec a intelektuál, který v roce 2011 publikoval knihu nazvanou právě Velká výměna. Myšlenka řízeného nahrazení „původních Evropanů“ cizinci se zde prolíná s řadou jiných úvah, občas ne příliš vzdálených antisemitismu, o němž se v souvislosti s Camusem odůvodněně hovořilo již dříve.

Ostatně podle jedné z variant „velké výměny“ organizují vyhlazení původních Evropanů Židé, tedy skupina, na níž konspirační teorie míří tradičně.

Spojitost „velké výměny“ s uměním a literaturou pak nespočívá pouze v tom, že sám Camus je romanopisec nebo že se k teorii hlásí také spisovatel Michel Houellebecq. Jak jsem naznačil, myšlenka velké výměny se zrodila přímo v literatuře, kde bývají zmiňovány především dva zdroje. Prvním je dnes už zapomenutý bestseler z konce 19. století, francouzský román Černá invaze vydávaný po částech v letech 1894–1895.

Čtěte také

Autor, vojenský důstojník Émile Driant, zde popisuje vpád africké armády řízené muslimy do Evropy, jenž má být obrazem zničení civilizovaného Západu. Velký úspěch pak měla i rozsáhlá próza francouzského cestovatele a spisovatele Jeana Raspaile Tábor svatých z roku 1973, kde autor popisuje invazi „barbarských Indů“ do Evropy. Cílem románu bylo vyvolat obavy z toho, že tzv. evropská identita by mohla zaniknout.

Camusova teorie si s Driantovým a Raspailovým literárním úspěchem nijak nezadá. Ačkoli ji pravidelně vyvracejí sociologové a demografové, udělala kariéru nejen ve Francii, ale v řadě dalších západních zemí. Například ve Spojených státech, kam ji pomohla přenést agentura Russia Today, se Camusovy myšlenky chopili radikální příznivci Donalda Trumpa, kteří původně francouzský koncept aplikovali na americké reálie.

Čtěte také

Teorie pak měla vliv i v Německu či Nizozemí, a to především u krajně pravicových skupin. K tomu je třeba dodat, že existuje i relativně čerstvý překlad Velké výměny do češtiny. Bez větší kritické odezvy ho v roce 2020 vydalo nakladatelství Dauphin.

V čem je tato teorie s literárními kořeny znepokojivá? Například v tom, že se stala součástí myšlenkového světa některých pachatelů teroru, kteří se rozhodli na vlastní pěst bojovat proti domnělému vyhlazování bílého obyvatelstva.

Přímo na Camuse tak odkazoval protimuslimský terorista, který v roce 2019 zavraždil 51 osob v novozélandském městě Christchurch, nebo jiný útočník, který téhož roku zabil v texaském El Pasu 23 lidí hispánského původu, anebo muž, jehož obětí bylo v roce 2018 v pittsburské synagoze 11 lidí. Myšlenka výměny figurovala také v manifestu norského teroristy Anderse Breivika, jehož útok z roku 2011 si vyžádal 77 obětí.

Čtěte také

Nechme nyní stranou jinak podstatnou okolnost, že Česko ve víře ve velkou výměnu už předběhlo Francii, tedy zemi, v níž má tato idea svůj původ. Zaměřme se pouze na otázku, co plyne z faktu, že „velká výměna“ je teorií s kořeny ve světě umění. Snad to, že umění bychom si nikdy neměli idealizovat.

Nezahrnuje jen Cervantese, Brahmse nebo Virginii Woolf, ale také temná místa, tedy díla vytvořená pro šíření propagandy či fanatických ideologií typu velké výměny. Jinými slovy, umění samo o sobě není ani dobré, ani špatné. Je neutrální a svou tvářnost nabývá podle toho, s jakou vůlí, dobrou či špatnou, se ho někdo rozhodne tvořit.

autor: Tomáš Koblížek

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.