Marie Nováková: Sluníčkářství a protilidovost

Filmový scénárista a režisér Pavel Juráček si v roce 1970 zapsal do deníku: „Toman se mnohokrát nechal slyšet, že vyvede československou kinematografii z krize, že má přesný plán, že během dvou tří let osvobodí český film od legendy „nové vlny“, jejíž domýšlivá, manýristická díla vyháněla diváky z kin. Mluví o projektech perfektních detektivek, o oslňujících komediích, o hudebních filmech, jejichž melodie půjdou na dračku, o dětských filmech, do nichž je třeba pouze vrazit více peněz, a budou ve světě bez konkurence.“

Čtěte také

Marie Nováková: Ať žijí upíři!

Píše se rok 2025. Primátorem středočeského města Kladna je jistý Milan Volf. Tomu se před deseti lety doneslo, že součástí připravované inscenace tamního Městského divadla Tančírna na Kladně je scéna rozkrádání železáren Poldi a neváhal inscenaci v polovině jejího zkoušení a výroby zatrhnout. Od té doby, pokud je zrovna u moci, což je takřka pořád, se cítí být kovaným odborníkem v otázkách divadelní dramaturgie.

Bohužel si před několika týdny posvítil také na kladenské divadlo pro děti Lampion. Po rychlé rošádě se zákazem a následným nakázáním uvedení premiéry inscenace MáMě otevřel stavidla svých světonázorů. Umělecké vedení označil jako sluníčkáře, kteří chtějí dětské publikum obtěžovat tématy globálního oteplování, třídění odpadu nebo homosexuality. 

Čtěte také

Marie Nováková: Výlet na konec světa

Ludvík Toman mluvil v 70. letech se stejným znechucením o protilidovosti, surrealismu, formalismu, symbolismu, erotismu a kosmopolitismu.

Kdyby si kladenský pan primátor někdy pustil nějaký současný animovaný film, nebo nedělní pohádku na Českém rozhlase Dvojka, možná by se musel odebrat do spodních vrstev města, které spravuje, a uložit se do uhelného lůžka mezi ostatní fosilie.

Zatím tak neučinil a slibuje, že vrátí do divadla Lampion kvalitu a jmenuje nové profesionální vedení.

Čtěte také

Marie Nováková: Kamarádský kontakt starých paní v kupé

Stejně jako Pavel Juráček v roce 1970 si já v roce 2025 kladu otázku, kdo takovou nabídku v nastalé situaci přijme? Juráček měl naivní představu, že Tomanovi nepůjde na ruku prostě nikdo, a tak bude muset slevit ze svých normalizačních představ a dát práci úhlavním nepřátelům – Chytilovým, Schormům, Jirešům atd., kteří do ní propašují svůj styl a svá témata. Jak to dopadlo, všichni víme, televize i v roce 2025 reprízuje kriminálky, pohádky a estrády 70. a 80. let.

Mě je líto hlavně kladenských dětí, které si nezaslouží, aby nějaký starý pán vracel příběhy sto let za vopice. Divadla pro děti je málo a není lehké ho tvořit poctivě a s pochopením, hledat cestu k dětskému publiku a k tématům, která jsou důležitá hlavně pro ně, která se dotýkají jejich světa a jejich doby, která už není a nebude dobou toho starého pána.