Jan Němec: Násilí je nevyhnutelné a neospravedlnitelné
„Svět je takový, jaký je, tedy bezvýznamný. Zásluhou oslavných fanfár v rozhlase, novinách a agenturních zprávách na počest atomové bomby to dnes víme všichni. Z řady nadšených komentářů se totiž dozvídáme, že kterékoli středně velké město může být srovnáno se zemí bombou o velikosti fotbalového míče,“ napsal Albert Camus v deníku Combat bezprostředně po svržení atomové bomby na Hirošimu.
Uprostřed ohlušujícího rámusu to byl jeden z mála kritických hlasů. Jaké očekáváme vítězství, jestliže ho dosáhneme tímto způsobem? – ptal se Camus. Anebo obecně: Pokud se mocní tohoto světa téměř vždy domnívají, že účel světí prostředky, co vlastně světí účel?
Čtěte také
Citovanou pasáž najdeme v čerstvě vydaném svazku Camusovy publicistiky nazvaném Úvahy o terorismu. Je to jeden z těch případů, že dobré psaní nestárne. A také, že základní morální dilemata se příliš nemění. Ačkoli edičně pečlivě připravený svazek předkládá pasáže z knih, her a článků starých více než šedesát let, Camusovo morálně-politické myšlení lze snadno vztáhnout i na dnešek.
Jak známo, Camus byl alžírský Francouz. Zvlášť bolestně tedy prožíval proces dekolonizace. Na jednu stranu vnímal oprávněnost arabských požadavků, na druhou stranu odsuzoval vraždy francouzských farmářů v předvečer alžírské války. Chápal, že terorismus se téměř vždy rodí z nespravedlnosti, zoufalství a útlaku, ale odmítal, že by to omlouvalo smrt byť jediného nevinného člověka.
Čtěte také
Jeho pozice byla napadána z obou stran – coby alžírský Francouz byl málo vlastenecký pro Francouze a málo revoluční pro Alžířany. Rozuměl oběma stranám a odmítal se bezvýhradně přiklonit na jednu. Ve své slavné knižní eseji Člověk revoltující koneckonců ukázal, že jeho srdce nepatří revoluci, ale revoltě.
Co si s tím počít dnes? Camusovy úvahy z doby, kdy byla Francie ve válce s Německem a on sám v odboji, upomenou na situaci v Ukrajině. Nezapomínejme, že i v ozbrojených složkách Ukrajiny je mnoho spisovatelů. Většina knihy se však týká arabského terorismu a toho, jak na něj může odpovědět koloniální stát. A tady jsme přímo uprostřed dilematu, ve kterém se po 7. říjnu 2023 ocitl Izrael. Bylo zřejmé, že není možné nereagovat, ale právě proto vše záleželo na podobě reakce.
Čtěte také
Camus napříč svou politickou publicistikou opakuje jednu věc, která by se měla opakovat ještě víc a víc dnes než kdy jindy. Násilí je zároveň nevyhnutelné a neospravedlnitelné. Svět bez násilí není možný, ale stejně tak není možné páchat násilí a tvářit se, že je to v pořádku.
Násilí vždy musí zůstat mezní možností, a pokud se k ní přistoupí, musí se především dodržovat míra. Násilí se nikdy nesmí normalizovat. Jestliže se začneme více soustředit na to, jak násilí ospravedlnit, než na to, jak ho ukončit, kruh terorismu a represe se nikdy nerozpojí. „Záchrana života a svobod Arabů se rovná záchraně života Francouzů a konec odporného vražedného soutěžení je jediným možným řešením,“ napsal Camus. „Jen tak lze napomoci nikoli bratrství, protože to slovo je dnes k smíchu, ale přežití dvou národů a jejich budoucím soužití.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
