Markéta Pilátová: Jak jsme se shodli
Celý měsíc jsem četla básně, povídky, úvahy a středoškolské eseje. Dělala jsem totiž porotkyni ve třech literárních soutěžích. Nejvíc mě na tomhle druhu čtenářského zážitku baví, jak se shodneme, nebo neshodneme s ostatními porotci.
V literární soutěži Mladí humanisté mají dokonce, kromě odborné taky studentskou porotu a ta rozhoduje spolu s námi. A krásné je, že s touhle porotou se dospělí porotci většinou neshodnou.
Čtěte také
Letos panovala neshoda ve všech kategoriích. Studenti totiž většinou neoceňují příliš texty, které je nějak znejišťují. A nám dospělým se většinou takové texty líbí.
Letos jsme se se studentskou porotou sešli v Brně, v prosklené třídě gymnázia Labyrinth. Petr Borkovec byl u sebe doma a online s námi, já byla se studenty v Brně a Petra Procházková se připojila z Kyjeva. Studentům k jejich výběru říkala, že ona chce, aby jí texty především neříkaly, co si má myslet, ale aby jí to spíš ukázaly na nějakém příběhu.
Čtěte také
Petr zase vysvětloval, že v textech je důležitá odvaha a já oceňovala, když měly texty pointu. Bylo to pracovní setkání dvou generací, kreativní mezigenerační výměna, v níž jsem si uvědomila, že touha mladých dospělých je číst si něco, s čím se můžu ztotožnit. A s tím jsme se my dospělí moc neztotožňovali.
Úplně jiné literární klání se schválně polarizačním zadáním o dnešní generaci tzv. „sněhových vloček” byla esejistická soutěž Knihovny Václava Havla. Nebyla to veselá četba – nářky na „gravitační sílu nekonečného scrollu”, ale taky hrdost na lepší komunikační schopnosti a odvahu jít k terapeutovi.
Čtěte také
Čtu a taky si dělám výpisky a uvědomuju si, jak moc jsou mladí autoři dobří. A každý rok je jich víc a víc. Letos jich bylo tolik, že se v esejistické soutěži musel přidat další porotce. Pro mě to byla velká úleva, číst si tak chytré, vtipné a dobře vyargumentované eseje od lidí, kteří za chvíli půjdou k volbám a převezmou otěže.
Najednou nemám o budoucnost takový strach. O naší současnosti umí generace Z, tzv. „Zetka”, psát skvěle, mnohem líp, než jsme to uměli v jejich věku my. A na tom jsme se jednoznačně shodli – všichni porotci ve všech soutěžích.
Nejposlouchanější
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Milan Hlavsa. Příběh rockera bez kompromisů, který hrál na utajovaných koncertech i v Bílém domě
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


