Markéta Pilátová: Konference se snídaní
Výhled z překrásné terasy je dechberoucí, nesnesitelně krásný. Od roku 1963 se z ní směrem k jezeru dívalo nespočítatelně mnoho spisovatelek a spisovatelů. Ve vile, kde sídlí německý spisovatelský dům Literarisches Colloquium Berlin a kam mě na spisovatelkou rezidenci poslalo České literární centrum, můžeme psát, nacházet inspiraci a čerpat sílu a hledět na jezero, hledět do dálky, hledět... na jinou vilu na druhém břehu.
Je podobně okázalá jako ta spisovatelská. Díváme se na ni a každý z nás ví, že se tam jednou bude muset vypravit. Někdo se odváží hned, někdo až poslední týden, těsně před tím, než bude muset odjet.
Čtěte také
Je to vila, kde se konala nejstrašlivější konference novodobých dějin, a na pozvánkách stálo, že jde o konferenci se snídaní. Konference ve Wannsee měla 20. ledna 1942 na programu jen jeden bod jednání – koordinaci konečného řešení židovské otázky. Tedy jak nejefektivněji spáchat masovou vraždu kolem šesti milionů Židů.
Expozice o konferenci ve Wannsee Villa je trochu démodé. Zvukové záznamy si lze pustit z obstarožních naslouchadel a expozice jakoby se nemohla rozhodnout, jestli patří do digitálních, nebo ještě analogických časů.
Nikdo přesně neví, ve které místnosti se vlastně konference konala. Představuju si Heydricha, jak se cpe štrůdlem v místnosti s okny do zahrady s výhledem na francouzské záhony a zapíjí to šálkem černé, kvalitní kávy a pak s kolegy debatuje, jak situaci nejlépe konečně hladce vyřešit.
Čtěte také
Na trochu ošuntělých informačních panelech si čtu osudy všech účastníků. Spousta z nich dožila v klidu. Je tady poválečný právník, průmyslník, dokonce i úspěšný lobbista. A pak je tady ještě jeden pán. Viceprezident Spojených států amerických J. D. Vance. Culí se na barevné fotce na samostatném panelu umístěnému na zahradě.
Na fotce, pořízené v bývalém koncentračním táboře v Dachau, který J. D. Vance navštívil 13. února 2025, jsou také američtí váleční veteráni. Den poté, na Bezpečnostní konferenci v Mnichově, podpořil krajně pravicové strany, mezi nimi německou AfD.
Několik dní poté v naší spisovatelské vile se mě na autorském čtení moderátor zeptal, jestli se lidé mohou poučit z historie. Terasa byla vesele osvětlená lampionky, diváci usrkávali letní drinky a vila na druhém břehu jakoby se ironicky ušklíbla. A já si pomyslela, že otázkou spíš je, kolik ještě takových konferencí jako byla ta ve Wannsee, je lidstvo ještě schopné uspořádat?
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Otokar Fischer: Karlštejn. Romantická komedie o porušení jednoho zákazu
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Dar osudu, Mrtvá a Mrtví se nevracejí – povídky nonkonformní spisovatelky Florbely Espancy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.

