Markéta Pilátová: Strom

Každý den chodím do Prada a snažím se napsat knížku o tomhle proslulém muzeu pro mladé dospělé. Bude ji ilustrovat španělský výtvarník a tatér Vic Snake.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Topoly od Bati

Všechno se zdá být krásné, všechno se zdá být letní a vedro se dá krásně přežít. Volá mi kamarádka, která bydlí v horách za Madridem a ptá se mě, jak snáším vedro. Dobře, v pokoji je klimatizace a za oknem obří jasan, jasně, že to zvládám.

Kamarádka mi vypráví, že bydlí ve starém domě, který klimatizaci nemá a tak využívá všechny možné místní triky proti vedru. Třeba strká prostěradla a polštáře před spaním do lednice, a v noci neotevírá okna, protože vzduch se ochladí až kolem třetí ráno, přes den pevně zavře okenice.

Když jsem žila v Brazílii a horko bylo stejně velké jako teď v Madridu, vstávala jsem v pět ráno, abych do desíti dopoledne alespoň něco udělala. Pak se všechno zpomalilo, včetně lidských pohybů a někdy se mi zdálo, že lidé odpoledne pomaleji i mluví.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Musíme jenom umřít

V sobotu odpoledne se vracím z muzea, jdu pěšky a cestou potkávám polomrtvé turisty, kteří posedávají kolem kašen a cucají ze svých termosek vodu brčkem. V Brazílii jsem se naučila při takových pěších výšlapech horkým městem dělat si přestávky v klimatizovaných obchodech a tak co půl hodiny do nějakého zapluju a těším se na vychlazený pokoj v Goethe institutu.

Místo toho mě přivítá parní komora napěchovaná dusným, stojatým vzduchem. Kdybych měla nůž, kterým se dá krájet vzduch, ukrojila bych si pěkný kus. Zoufale zkouším všechna tlačítka na ovladači klimatizace, ale ta nefunguje. Zkouším vyvětrat, ale vzduch venku je ještě teplejší než uvnitř. Lehnu si na postel a snažím se v myšlenkách přenést do Brazílie.

Čtěte také

Markéta Pilátová: Malá chvíle

Zpomalím pohyby, možná i myšlenky. Vnímám horko všude kolem sebe a kapku potu, jak mi pomalu stéká po stehně. Je to vlastně osvěžující, takhle pomalu vnímat sama sebe a své tělo. Z toho vnímání usnu. Probudím se ve tři ráno, dám si sprchu, která měla být studená, ale je teplá. Otevřu okno. Větve jasanu se na uklidněnou jemně pohybují v nočním vánku. V pokoji je okamžitě příjemně. Chvíli si s jasanem povídám. Pak strčím polštář a prostěradlo do lednice a zase usnu.