Tereza Horváthová: Starší a mladší

23. srpen 2022

Každý starší sourozenec zaručeně zažil pocit, že mu ti mladší trochu lezou na nervy, do zelí nebo zkrátka tam, kam nemají. Nejde jen o to, že aniž by ho o to kdo žádal, přebral si jen tak beze všeho jedinečné postavení toho nejmladšího a nejroztomilejšího, vystrnadil ty starší z prvního místa, zabral jim plac a pozornost rodičů.

Mám osm dětí a z toho sedm starších sourozenců. Pokaždé, když se nám narodilo nové dítě, se neviditelné váhy, které rozkládají křehkou rovnováhu celé rodiny, musely složitě přestavět.

Čtěte také

Každé z mých sedmi starších dětí si na delší nebo kratší chvíli uzurpovalo místo posledního benjamínka a pak se ho muselo (hůře či lépe) vzdát. A všichni nakonec museli přijmout, že ten nejmladší zůstane nejmladším navěky.

Moje nejmladší sestra nám ukrutně lezla na nervy. Připadala nám nemístně rozmazlená, nechtěla nosit šaty s kapsami, nechtěla chodit do školky, nechtěla usínat sama, jen s rozsvícenou lampičkou a s maminkou. Řvala, když věděla, že si něco může vyřvat a měla neustálou pozornost svých rodičů. Tak se nám to alespoň zdálo. Kdybychom nebyli dobře vychovaní, asi bychom ji šikanovali. Ale my jsme byli dobře vychovaní, šikanovali jsme ji v mezích zákona a myslím, že ve skutečnosti v pravou chvíli provětrala naše bratrsko-sesterské sourozenecké napětí.

Čtěte také

Do té doby, než se narodila, jsme totiž byli s bratrem neustále na nože. Nervali jsme se, jen tahali za vlasy a verbálně a intelektuálně haněli a hádali... Pozornost se v pravý čas odklonila k tomu děsivě maličkému, co leželo v modré plátěné postýlce v mámině pracovně za kuchyní. Když zaplakala, naše hádky šly stranou. Stali jsme se staršími a rozvážnějšími a za nějaký čas se ocitli na jedné lodi, protože jsme ji svorně nesnášeli.

Sesterství je ovšem něco, co mě mnohem později naučila ona, tahle všemi obdivovaná, éterická víla, která v mých přátelích vyvolávala panické záchvaty lásky a ve mě občas zuřivost. Když prošla proměnou z nového mimina přes rozmazleného fracka, éterickou vílu, po adeptku klášterního života a později ženu a matku, rozhodla se jednoho dne, že se nastěhuje za námi do maloměsta... Nejen, že zůstala věčně nejmladší, ale ještě se rozhodla uzurpovat další a další místa, která obývám, myslívala jsem si někdy v návalech paniky obklopena pěti malými dětmi a představou, že se toho nejmladšího snad nikdy nezbavím.

Čtěte také

Kouzlem sobě vlastním samozřejmě okamžitě ovládla celý můj malý nový svět, který jsem si tu pracně budovala. Neptala se, prostě vcházela... Má ješitnost prvorozeného byla uražena, pošlapána a poplivána. Byla všude: ve školce, na ulici, u mých zbrusu nových přátel doma a halasila a spřádala své sítě.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že jako vždy přišla v pravý čas. Přinesla si svou halasnou přítomností do mého života souručenství a sesterství, které se v naší liberální rodině plné svobodných osobností nikdy moc nepěstovalo. Rodinné vztahy: značka jen korektně a na dálku. Nemusela jsem se roztrhat na sto kusů, protože mě svou přítomností přiměla najít si pevné místo. Najednou jsem nemusela být všude a se všemi. Prostě to obstarala.

Čtěte také

Před týdnem jsem seděla se svou nejstarší sestrou na lehátku před jejím venkovským sídlem. I já jsem kdysi dávno byla nejmladší sestrou, jenomže moje sestry se o mne z dobrých důvodů příliš nezajímaly. Také jsem jim vlezla do zelí a moje přítomnost je pěkně otravovala. A já jsem je přitom milovala nezřízenou láskou. Sedíme v lehátkách a já v duchu děkuju mé nejmladší sestře, že mě naučila vnutit se tam, kde o mě zas tolik nestojí. Mluvíme o dávných časech a tátovi.  A učíme se sesterství.

autor: Tereza Horváthová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...