Tereza Horváthová: Operace

U protějšího domu je na dřevěné cedulce modrým psacím písmem napsáno: Med domácí 150 Kč. Levný! Když jí rodiče umřeli, říkala Růžena, dole všechno zařídili pro dceru, která se sem jednou vrátí, až se vdá a bude mít děti. V domku je čisto, bílá dlažba, lakované dřevo a modro bíle kostkované záclonky. Všechno nové, jako by to právě přivezli z obchodu. Kuchyň je malá, a když přijeli, jemně páchla savem a nezahubenou plísní. Ve vesnici je škola, obchod a jedna hospoda.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Evina

Růžina dcera Kája, ta která v domku jednou bude bydlet, je zatím stejně stará jako její starší dcera. Je jim dvanáct a po pár měsících v nové zemi mluví Káťa tak, že jí Kája rozumí. Chodí spolu do místní školy. Po škole obě jezdí na kole po velké prázdné návsi. Káťa si půjčuje Kájino staré kolo. Když byly v konzumu slevy, chodí si koupit pocukrované kyselé žížalky, sedají si na lavičku pod lípy k rybníku a cpou si je po deseti do pusy.

Místní mládež se večer shlukuje na autobusové zastávce, ale k nim se ty dvě ještě neodváží. Nejsou ani velké ani malé. Kluci na ně ze zastávky občas hvízdnou nebo něco zavolají. Před zastávkou se válejí nedokouřené špačky. Chvíli bloumají po vsi, čekají, až přijede autobus ve tři, ale vystoupí jen ženské a chlapi, kteří přijeli z práce. Když je vedro, koupou se v hasičské nádrži. Káťa pak večer Táňu nutí, aby jí popisovala barvu moře na Krymu, kam jezdili každé léto. Voda v nádrži je kalná, ale chladí.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Prázdniny

Pak většinou chodí na dětské hřiště. Občas tam bývají rodiče s malými dětmi. Táňa holkám svěří Váňu a jde si na chvíli lehnout nebo pomáhá Růže na zahradě. Rodiče stojí u klouzačky, jednou rukou píšou zprávy a druhou drží děti, aby nespadly.

Na hřiště se chodí hlavně ve čtvrtek pozdě odpoledne, když je fotbalový trénink. Pod kovovými konstrukcemi prolézaček je štěrk. Káju fotbal nebaví, chodí na hřiště, protože se nudí a všechny její kamarádky sedí doma, jsou na sítích nebo jezdí do školy do města a zůstávají tam až do večera.

Baví ji hrát si s malými dětmi a je ráda, že se k nim přistěhovala Káťa... Káťa by se na fotbal nejradši přihlásila, ale neví, jak to má říct. Může tady holka hrát fotbal? Všichni jsou k ní milí, ale nemá odvahu. Možná by se na ni dívali divně. Stačí, že je cizinka.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Dílny

Občas potkají Dimu, je tu jen dva měsíce, přijel z Doněcku, tam už se jen tak nevrátí. Dima bloumá po vesnici, Káťa se s ním snaží zapříst rozhovor, ale je s ním nuda. Neví, co by si řekli. Včera jí řekl, že v Mykolajivu vybombardovali školu. Dimovi je třináct a nechce se učit česky, chodí do školy online, odpoledne, na počítači, co mu půjčila jeho domácí. Dimova nevlastní matka je operní zpěvačka, ale už pár let nezpívá, stará se o děti. Dimův otec chtěl zůstat, i když nemusel.

Dima má tři malé sourozence, a penzion, kde je ubytovali, je ve vedlejší vesnici. Žije tam asi třicet lidí. O prázdninách se vesnice zaplnila, ale teď už je zas úplně pustá. Stromy v zahradách se prohýbají pod ovocem, které nikdo nesbírá. Trávníky jsou rovné, dokonale střižené. Zvuk sekačky je to jediné, co tady Dima slýchá. Jediný, kdo tu má bavoráka, je jeho máma.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Mario

Dima neví, co má dělat a usilovně píše všem svým přátelům. Všichni jsou pryč jako oni. Rumunsko, Maďarsko, Německo, Kanada. Chodí v černém. Má uhrovaté čelo a nechtěl odjet. Otec ho přinutil. Neví, co tady má dělat. Občas pomůže majitelce penzionu posekat trávu. Čas plyne pomalu.

Po prázdninách Káťa vyrostla. Půjčuje si Růžino kolo, Růža stejně jezdí málokdy, chlap je pořád v práci, i ona musí chodit do práce, starat se o zahradu a dům. Všude musí být perfektně čisto.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Tělocvik u hotelu

Táňa je taky čistotná. S Borisem, otcem Váni, se, než musela na operaci, neviděli osm měsíců... Boris je soudní lékař v Chersonu. Váňa už perfektně chodí a začíná žvatlat. Táňa teď leží v nemocnici a často myslí na nový chersonský byt s výhledem do parku. Zařídila ho celý bíle. Nikde nebylo ani smítko. Myslí na léto a Růženin domek, kde bydleli, když sem přijeli.

Na podzim se museli odstěhovat, Táňa na vesnici nemohla sehnat práci. Růžena jí dala malé auto po rodičích. Ve městě ji hned vzali do salonu, je dobrá pedikérka a teď ji už snad přestane bolet hlava. Předevčírem spadla bomba do paneláku, hned vedle toho jejich. Táňa myslí na černý prach, který se snáší na bílou pohovku v jejich bytě. Boris už je na cestě, Káťa je s Váňou, Táňa půjde na operaci a až se probudí, všechno už bude dobré....