Tancem můžeme nejlépe mluvit sami za sebe, říká slavná tanečnice Louise Lecavalier

Neustálý balanc na hraně fyzických možností, dechberoucí dynamika pohybu a dravý proud taneční energie. To jsou kvality, se kterými si svět spojuje kanadskou tanečnici a choreografku Louise Lecavalier. Do Prahy se ikona současného tance vrací po sedmi letech. Práci na své první samostatné inscenaci přiblížila ve vltavském ArtCafé: „Mým cílem bylo vyjádřit člověka v celé jeho složitosti. Sama si uvědomuji, jak protikladná osobnost jsem, jak se každou chvíli vydávám jiným směrem.“

Improvizace je cesta, jak v sobě objevit něco skutečně ryzího

Nejsem supervizor, jen doprovázím, vysvětluje choreograf a kouč Jean Gaudin

• Upravit
• Smazat

Choreograf, režisér a tanečník Jean Gaudin působí na francouzské taneční scéně od konce 70. let, v Česku vede workshopy zaměřené na rozvíjení nových pohledů na choreografii.

Taneční jazyk inscenace hledala Louise Lecavalier poměrně dlouho. Pohybový materiál užitý v představení objevovala především prostřednictvím metody taneční improvizace: „Improvizace pro mě byla primárním zdrojem tvůrčí práce, jejím prostřednictvím jsem hledala vhodný pohyb a čekala, až se objeví něco ryzího, něco opravdu silného. Jeden pohyb povolával druhý, byl to až téměř magický proces. Hodně důležitá pro mě byla hudba tureckého skladatele Mercana Dedeho, zkomponovaná přímo pro inscenaci. Je sugestivní, dynamická, rytmická, to mě v průběhu tvorby velmi motivovalo i inspirovalo,“ dodala Louise Lecavalier.

La La La Human Steps? Syrovost, divokost a cesta na dřeň vlastní tělesnosti

Nové představení Spitfire Company se pokouší zastavit čas

• Upravit
• Smazat

„Nadchlo by mě, kdyby diváci po představení zapomněli na to, co se dělo na jevišti, a v myslích jim zůstaly jen asociace, které v nich inscenace vyvolala,“ říká Petr Boháč.

Dnes pětapadesátiletá tanečnice a choreografka zavzpomínala v ArtCafé i na období osmdesátých a devadesátých let, kdy byla múzou kanadského choreografa Édouarda Locka a přední interpretkou dnes už kultovní taneční skupiny La La La Human Steps: „Byla to neuvěřitelně bohatá a vzrušující doba, velmi intenzivní umělecké období. Především období mezi lety 84 a 86 se neslo na jedné velké kreativní vlně, která nás přes všechny rozdílnosti nesla v souboru kupředu, ke stejnému cíli. V La La La Human Steps jsem byla divokou, syrovou taneční osobností, která se snažila jít k podstatě svých pocitů, ke kořenům, ke dřeni vlastní tělesnosti. Édouard Lock byl naopak velmi delikátní, jemný, sofistikovaný, a právě to bylo něco, co mě k němu až osudově přitahovalo. Tento mix, kontrast našich osobností tvořil bázi naší kreativity, byl zdrojem našeho tance. Dnes tancuji a tvořím jako samostatná osobnost, ale nemyslím si, že ve svém vlastním tanečním výrazu bych se příliš odklonila od toho, co jsem dělala tehdy.“

Spolupráce s Davidem Bowiem? Jedna velká party

Blackstar. Nové a poslední album Davida Bowieho

• Upravit
• Smazat

Album Davida Bowieho Blackstar je zhudebněnou zkušeností z blížící se smrti.Je proto zřejmé, že nemůže být veselé. Není. Na druhou stranu nevyjadřuje ani skleslost nebo depresi. Smrt se zde vznáší v duchu pop kultury trochu hororově, v duchu sience fiction, trochu snově až pohádkově. Producent alba a dlouholetý Bowieho přítel Tony Visconti poznamenal, že jeho smrt byla uměleckým dílem.

Během angažmá v La La La Human Steps spolupracovala Louise Lecavalier s řadou výrazných osobností, které v 80. a 90. letech zásadně určovaly podobu rockové a populární hudby. Louise se stala například blízkou spolupracovnicí britského zpěváka a trendsettera Davida Bowieho: „Spolupráce s Davidem byla jedna velká party. Z uměleckého hlediska to pro mě byla naprosto nová zkušenost. Naše práce se neodehrávala na tanečním nebo v divadelním sále, odehrávala se na velkém pódiu, kolem se neustále pohybovala řada lidí, techniků, designérů, vystupovali jsme před masovým publikem. To, co pro mě bylo snad ještě silnější než umělecká spolupráce, bylo lidské setkání. David byl neuvěřitelně tvůrčí, přemýšlivá, nepovrchní osobnost. To, co jsme společně prožili, je neopakovatelné.“ 

Kromě Davida Bowieho spolupracovala Louise Lecavalier například i s americkým zpěvákem, kytaristou a skladatelem Frankem Zappou: „S Frankem Zappou to bylo úplně jiné. Když jsme se setkali, byl už velmi nemocný, přesto v něm ale byla pořád neuvěřitelná energie a především neuvěřitelný smysl pro humor. Co se týče umělecké, taneční spolupráce, tak Frank byl spíše pozorovatelem, svědkem.“

Tanec jako jazyk, kterým můžete nejlépe promlouvat sami za sebe

Tanec je silnější než politika, říká senegalská tanečnice Germaine Acogny

• Upravit
• Smazat

K osobním kořenům i k dialogu africké a evropské kultury sestupuje v choreografii Somewhere at the Beggining senegalská tanečnice a choreografka Germaine Acogny.

V roce 2006 založila Louise Lecavalier v Montréalu vlastní taneční skupinu, kterou nazvala Fou Glorieux. Jaký typ tanečního divadla chce dělat a jaký choreografický názor v budoucnu razit, popsala na závěr čtvrtečního ArtCafé: „Současný tanec je multiplicita, je to řada nejrůznějších proudů a směrů, které se sebou kontrastují, ale také se doplňují a propojují. Já nechci dělat jeden druh tance, nechci se ničím svazovat, někam se přiřazovat, chci mít vlastní cestu, chci mluvit sama za sebe. Když přijdu do studia, začínám psát na prázdnou stránku, tvořím jen z toho, co je ve mně, co je součástí mého života, mé autentické zkušenosti. Nechci se stavět na stranu jedné odnože současného tance. Věřím, že každé další představení, například Battle The Ground, které právě připravuji, bude zase úplně nové. Znovu v něm vytvořím svůj vlastní svět.“

Celé vysílání ArtCafé s Louise Lecavalier včetně hudebního výběru Onřeje Bambase si můžete poslechnout zde: