Nestačí soubor založit, musíte ho vést a dávat mu tvář, říká Václav Kuneš ze 420PEOPLE
Václav Kuneš, jeden ze zakladatelů tanečního souboru 420PEOPLE, mluvil o tom, jak je v tanci důležité systematicky a poctivě pracovat na kvalitních výsledcích.
Česká taneční scéna je velmi rozmanitá a najdeme na ní několik stálic. Jednou takovou vytrvale zářící hvězdou je soubor 420PEOPLE, který v tomto roce slaví desetiletí svého působení. Ansámbl založili tanečníci a choreografové Václav Kuneš a Nataša Novotná, kteří společně tvořili řadu sezón pod vedením Jiřího Kyliána v holandském Nederlands Dans Theater.
Vylepšit úroveň a postavení českého moderního tance
Generace 70: Tanečnice Nataša Novotná
Hostem nedělní Čajovny byla tanečnice, choreografka, držitelka Ceny Thálie z roku 2008 a výkonná ředitelka špičkového tanečního souboru 420PEOPLE Nataša Novotná. Zeptali jsme se jí na to, jak bolí tančení (když je vám 36), jak kloubí taneční a manažerské dovednosti, taky na cestu z Ostravy, do Haagu, Prahy a zpět, ale i na to, co poslouchala, když jí bylo 16, a jak často tančila v té době před zrcadlem.
Čtěte také„Tanečníka, jako jsem já, bych k sobě nevzal,“ říká choreograf Jiří Kylián
Podle Václava Kuneše stála za vznikem souboru hlavně touha vylepšit úroveň a především pozici českého moderního tance. „Věděli jsme, jaké je postavení tanečníků, jejich finanční ohodnocení, zázemí, to, jaké má současný tanec odezvu ve společnosti. K tomu jsme se chtěli vyjadřovat prací (a výsledky této práce); tím, jak budeme s diváky komunikovat a nacházet si nové spolupracovníky.“
S mnoha významnými jmény tanečního světa se Václav Kuneš s Natašou Novotnou potkali právě v Haagu, Jiřím Kyliánem počínaje a Ohadem Naharinem konče. „Měli jsme spoustu nabytých zkušeností, potkali jsme se s neuvěřitelně širokou škálou osobností, o to vše jsme se chtěli podělit s českými tanečníky,“ vzpomíná Václav Kuneš.
S dobrými spolupracovníky je práce jednodušší, říká Václav Kuneš
Desetileté výročí slaví 420PEOPLE například průřezem svých inscenací, na nejrůznějších (především pražských scénách) jsou k vidění úspěšné kusy jako Královna víl, Nomád nebo Máj. Pro soubor je typická velká otevřenost a propojování žánrů s nejrůznějšími spolupracovníky, hercem Davidem Prachařem, režisérem Janem Nebeským, s hudebními skupinami Please The Trees nebo Zabelov Group. Ve svých představeních často kombinují taneční techniky s mluveným slovem, činoherní akcí, živou hudbou.
Čtěte takéTanečně-činoherní zpracování Máchova Máje na Nové scéně
„Prvotní a zásadní je pro nás kvalita naší práce – například při zkoušení našeho úplně prvního představení jsme posunuli premiéru o půl roku, protože jsme nebyli přesvědčeni o výsledném tvaru; také rádi děláme různorodé věci – i to je důležité pro to, aby se soubor neustále občerstvoval“, říká Václav Kuneš.
To se týká i složení ansámblu – 420PEOPLE je složený z osobností, které mají zkušenosti z mnoha dalších scén a současně tančí ve více českých či evropských souborech. „To je velká výhoda. Když jsou tanečníci příliš dlouho pohromadě, např. v souborech kamenných divadel, za čas se může stát, že se jeden druhému přizpůsobí a postupně se všichni začnou pohybovat podobným způsobem. V našem souboru jsme každý jiný, s jiným zázemím, tréninkem a podmínkami, a každý tak přinášíme něco osobitého“, říká Filip Staněk, který se ke 420PEOPLE přidal zhruba před rokem a tančí např. v představení Královna víl.
Zkušenosti s klasickým baletem nasbíral během pěti sezón svého působení v Ostravě: „V kamenném divadle se potlačuje individualita tanečníka a všichni se snaží nacpat do jedné šablony; u nás je to přesně naopak, každý je unikát.“
Milovníků současného tance je čím dál víc
Čtěte takéOsudy tanečníků baletu: Po třicítce je čeká třeba tvrdá práce za pásem
Druhou kariéru profesionálů v oboru tance pomáhá konečně i v Česku „nastartovat“ nadační fond
Profesionálům z oboru tance a fyzického divadla pomáhá od února 2016 Nadační fond pro taneční kariéru. Poskytuje služby, které umělcům pomohou zvládnout začátek nového profesního života.
Václav Kuneš rekapituluje desetiletí souboru na české taneční scéně a konstatuje, že vnímání tance se zlepšuje: „Diváci se o tanec zajímají, jejich průměrný věk se snižuje; lidé hledají nové způsoby, jak trávit volný čas, spousta diváků má obrovskou fantazii a hledá, jak ji rozvíjet; už se tolik nebojí, že nebudou současnému tanci rozumět.“
Václav Kuneš a Filip Staněk se dotkli i tématu pro taneční profesionály velmi citlivého, a sice krátkověkosti taneční kariéry. Později jsme se této oblasti věnovali v Artcafé s dalšími dvěma hosty, kterými byly tanečnice Anna Homola a Petra Jansa z Nadačního fondu pro taneční kariéru. To je organizace, která si vytkla za cíl pomáhat českým tanečníkům s přechodem k jiným profesím, když z důvodu zranění či věku přestanou být schopni aktivně působit ve svém původním oboru. Také působením této instituce se situace tanečních profesionálů v Česku postupně zlepšuje.
Celý záznam pořadu včetně rozhovoru o tom, co tanečnice a tanečníci dělají po konci profesionální kariéry, a hudby podle výběru Petra Dorůžky si můžete poslechnout zde:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
