Labutí jezero i Proces. Nová baletní sezóna Národního divadla se ponese v duchu tradice a osobitosti

20. únor 2018

Balet Národního divadla v sezóně 2018/2019 obohatí svůj repertoár o tituly slavných choreografů, například Johna Cranka, Maura Bigonzettiho nebo Jiřího Kyliána. Kromě Procesu a Labutího jezera budou v rámci oslav 100. výročí založení Československé republiky uvedeny čtyři choreografie Jiřího Kyliána: Žalmová symfonie, Bella Figura, Petite Mort a Šest tanců. Mozaika přinesla rozhovor s Filipem Barankiewiczem.

Jak hodnotíte první polovinu sezóny strávenou ve funkci ředitele baletu Národního divadla v Praze?

Během šesti měsíců strávených v Praze s baletním souborem Národního divadla se mi potvrdilo, že tanečníci a tanečnice v něm angažovaní jsou skutečně vynikající v tom, jak pracují a jaké výsledky prezentují. Nebojím se říci, že to, co tento baletní soubor charakterizuje, je taneční mistrovství, a to mě jako uměleckého ředitele souboru činí šťastným. Zatím nám tento úspěch potvrzuje jedna premiéra, kterou bylo Timeless. V tuto chvíli jsou všechny další reprízy vyprodány, což je jistě dobré znamení. Dokonce jsme uvažovali o tom, že bychom přidali další reprízy do programu, ale kvůli sdílení scény s dalšími soubory není možné nic přidávat. Je to také způsobeno uzavřením Státní opery kvůli opravám. Baletní představení jsou tímto limitovaná.

Z inscenace Timeless; choreografie: Emanuel Gat

Jaké ideje a předsevzetí provázely výběr titulů pro příští baletní sezónu?

Idea vychází z našeho sloganu, který zní „Tradičně a osobitě“. V baletu Národního divadla nezavrhujeme tradici. Naopak se ji pokoušíme znovu oživit. Podle mě je klasika nutnou součástí repertoáru velkých baletních souborů, jako je i balet pražského Národního divadla, který čítá 8 desítek tanečníků. O pojem „osobitý“ odkazuje k individualitám a individuálním interpretacím vybraných titulů a témat. Bez individuálního a osobitého pojetí tance bychom se neměli šanci pohnout kupředu.

Jedna z premiér sezóny 2018/2019 bude věnována novému nastudování Labutího jezera. Uvádění tohoto titulu má v Čechách více než 130letou tradici. Pro nové nastudování jste zvolili choreografii Johna Cranka. Co vás k tomu vedlo?

Labutího jezera Johna Cranka bylo poprvé uvedeno v roce 1963. Jediný soubor, který Crankovu verzi Labutího jezera uvedlo a dosud uvádí je stuttgartský balet. Měl jsem tu čest v této inscenaci tančit. Myslím si, že postava Odetty a Odilie je v dané choreografii stále velkou výzvou a postava prince nabývá výrazně lidských rozměrů. Kontrast mezi skutečným světem a světem fantazie je v tomto díle skvěle zobrazen. Crnakovi nešlo jen o dokonalou techniku, ale zajímal ho vždy člověk se všemi přednostmi i slabostmi. A právě tuto lidskost Cranko ve svém baletu zobrazuje. Choreografický rukopis Johna Cranka je baletu Národního divadla dobře znám z jeho jiných děl, kterými jsou Evžen Oněgin nebo Zkrocen zlé ženy.  Nové nastudování Labutího jezera obohatíme o lokální prvky, protože autorem výpravy k této inscenaci bude Josef Jelínek.

V příští sezóně budou v jednom večeru uvedeny choreografie Jiřího Kyliána - Žalmová symfonie, Bella Figura, Petite Mort a Šest tanců. Proč zrovna tyto čtyři?

Tyto čtyři choreografie jsem nevybral já, ale Jiří Kylián, jemuž jsem volbu svěřil. Nepovažuji ho pouze za nejlepšího českého choreografa, ale v podstatě za jednu z největších inspirací světové choreografie. Balet Národního divadla má svou lokální identitu, o jejíž posílení se zasloužil bývalý umělecký ředitel Petr Zuska. Myslím si ale, že je na čase, aby se tato lokální identita stala mezinárodní. Výběrem zmíněných čtyř choreografií dává Jiří Kylián najevo svou znalost tohoto souboru a důvěru v něj. Večerem složeným z choreografií Jiřího Kyliána oslavíme 100. výročí založení Československé republiky.

Timeless, Svěcení jara

Pozoruhodným titulem, který v příští sezóně přibude v repertoáru baletu Národního divadla bude zajisté Proces, což je současné dílo Maura Bigonzettiho, které mělo premiéru v březnu roku 2015 ve Státním divadle v Hannoveru. Jaký je choreografický rukopis Maura Bigonzettiho?

Maura Bigonzettiho znám osobně. Měl jsem to štěstí s ním spolupracovat. Obrazně řečeno, v choreografické práci má velmi čistý a lehký styl a přitom je v něm patrná pevně uchopená klasická technika. Klasickou techniku se ale nebojí modernizovat. Já bych jeho styl nazval současným tanečním italským divadlem, které stojí pevně nohama na zemi. Navíc se nebojí zobrazování složitých témat, čehož je balet Proces dokonalým příkladem. Součástí této inscenace budou i projekce, která by mohla tanenčíkům pomoci dostat se do jiné dimenze.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.