Nové představení Spitfire Company se pokouší zastavit čas
„Nadchlo by mě, kdyby diváci po představení zapomněli na to, co se dělo na jevišti, a v myslích jim zůstaly jen asociace, které v nich inscenace vyvolala,“ říká Petr Boháč.
Umělecká skupina Spitfire Company, která na sebe v posledních letech upoutala pozornost i za hranicemi České republiky, zahrnuje ve svých představeních fyzické, experimentální i taneční divadlo a snaží se propojit různé žánry a stále hledá nové vizuální podněty i prostředky. Jejich nový kus s názvem Constellation II. Time For Sharing se po předchozí premiéře v Holandsku a Německu dočkal svého uvedení v pražském divadle Ponec. Navazuje na první část trilogie Konstelace. Režisér Petr Boháč se v něm pokusil zastavit čas a nechat volně plynout asociace. Hudebník Martin Tvrdý aka Bonus v představení pracuje s prostorovým zvukem.
Podle uměleckého šéfa Spitfire Company Petra Boháče Konstelace hledají propojení mezi žánry, mezi hudbou a scénou, ať už scénu pojímáme jako tanec, divadlo nebo vizuálno. „Jsem zaměřený na trilogie. Je to ukončením nějakého mého období a pak se vrhám většinou do dalších trilogií,” říká režisér Boháč, který stojí také za celým konceptem představení Konstelací. Jak by se už z názvu Constellation II. Time For Sharing dalo uhodnout, cílem je zastavení se a ponoření do bezčasí a vlastního nitra.
V Konstelacích jsem chtěl jen být, udělat čisté umění pro umění
„Za deset let existence Spitfire jsme se snažili být angažovaní, naše představení se vyjadřovala ke společnosti, k tragickému zážitku, nebo jsme vycházeli ze současné světové literatury, vyjadřovali jsme se k určitým sociálním souvislostem. V Konstelacích jsem se chtěl k ničemu nevyjadřovat, chtěl jsem jen být, udělat čisté umění pro umění. Pokusili jsme se zastavit čas. Chvíli být a nechat snít vlastní tělo, vlastní myšlenky,” vysvětluje Petr Boháč, co pro něj znamená pojem asociativní divadlo. „Mě by uspokojilo a vlastně i nadchlo, kdyby divák zapomněl na to představení samotné a v mysli by mu zůstalo jen to, co mu to asociovalo. To, co mu přišlo na mysl a bylo třeba dlouho zasuté v podvědomí.”
Martin Tvrdý pro druhou část Konstelací vytvořil speciální koncept zvukového designu
Touha po vrstvách. Spitfire Company propojuje hudbu, tanec a vizuální umění do jednoho celku
V Divadle Ponec má 29. listopadu premiéru první část nové trilogie Constellations souboru Spitfire Company. Režisérem představení nazvaného Before I Say Yes je Petr Boháč.
Hudebního konceptu pro druhou část této trilogie se chopil hudebník Martin Tvrdý a pro Constellations II. Time For Sharing připravil speciální koncept zvukového designu. Na rozdíl od první části, kde hrálo živě dvanáct hudebníků orchestru Berg, Tvrdý ve druhé části trilogie pracuje s prostorovým zvukem. Jako autor stojí za hudební složkou jen zčásti, hudba použitá v představení pochází také od jiných autorů. A současně je vlastně spoluautorem hudby, jelikož přejatou hudbu v představení předělává, rozbíjí a pracuje s ní dle potřeby představení.
„Jsem spíše autorem konceptu prostorového zvuku a chápání prostoru skrze zvuk,” říká hudebník. „Martin pro mě začíná objevovat nový svět zvuku, zvuková složka představení bývá často podceňována. Pro současné divadlo se jedná o ještě neprozkoumané území,” pochvaluje si spolupráci s Tvrdým umělecký šéf Spitfire Company.
Poslední část trilogie bude o dítěti v nás a dětském světě
Zatímco v čerstvě uvedené části trilogie Konstelací hrají a tancují Markéta Vacovská, Cecile de Costa a Kristina Šajtošová, v nadcházející třetí části to bude spolu s Vacovskou i Miřenka Čechová. Co se týká hudby, soubor má v plánu zopakovat si spolupráci s Lenkou Dusilovou. „Třetí část ponese název My Son Looking To The Sun. Závěr celku by měl pojednávat o dětství, nebo o tom, jak najít dítě v nás, jak chápat dětský svět a překreslit ho do zvuků a hudby, tance a divadla. Jak končím dvojku, tak už začínám přemýšlet o té trojce,” odkrývá své plány a vize umělecký šéf, režisér, scénograf, příležitostný výtvarník a náruživý hráč pokeru, Petr Boháč.
Spitfire Company se chystá na americký sen
Miřenka Čechová: Momentum fungovalo jako časový retardér
S performerkou, tanečnicí, choreografkou a režisérkou o jejích aktuálních projektech i působení v USA, kde poznala tamní situaci nezávislého divadla.
Konstelacemi ovšem spolupráce „spitfajrů” a Tvrdého nekončí. Už nyní hudebník spolupracuje s Miřenkou Čechovou na dalším představení, které bude mít premiéru na začátku května. Čechová v něm bude balancovat dva roky svého života, kdy žila v New Yorku. Spolu s Tvrdým momentálně přetváří šedesát krátkých povídek do písní a slamu. „Bude to vlastně koncert, který bude propojen vizuálem fotografií z New Yorku a komiksem a bude vyprávět příběh dívky, která miluje New York a život tam - americký sen,” přibližuje Petr Boháč chystané představení Miss AmeriKa.
Související
-
Konstelace Petra Boháče aneb Before I Say Yes
Inscenace Constellations I. (Before I Say Yes) vznikla pod hlavičkou Spitfire Company a je první částí nové trilogie režiséra a uměleckého šéfa souboru Petra Boháče...
-
Nestačí soubor založit, musíte ho vést a dávat mu tvář, říká Václav Kuneš ze 420PEOPLE
Václav Kuneš, jeden ze zakladatelů tanečního souboru 420PEOPLE, mluvil o tom, jak je v tanci důležité systematicky a poctivě pracovat na kvalitních výsledcích.
-
Tanec neznásilňuji, téma se z něj vynoří samo, říká významný izraelský choreograf Emanuel Gat
Fenoménem současného tance jsou v posledních zhruba třiceti letech choreografové a tanečníci pocházející z Blízkého východu, konkrétně z Izraele.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.