Touha po vrstvách. Spitfire Company propojuje hudbu, tanec a vizuální umění do jednoho celku
V Divadle Ponec má 29. listopadu premiéru první část nové trilogie Constellations souboru Spitfire Company. Režisérem představení nazvaného Before I Say Yes je Petr Boháč.
Soubor Spitfire Company se pustil do ambiciózního projektu, jehož cílem je setřít hranice mezi žánry, propojit hudbu, tanec a vizuální umění do jednoho celku. První část trilogie nazvané Constellations pojednává o touze a jejích různých podobách. Představení v pražském Divadle Ponec připravil režisér Petr Boháč ve spolupráci s hudebníkem Michalem Nejtkem a Orchestrem Berg. Přivádí na jeviště sedmnáct umělců, kteří budou obklopeni vizuálním uměním japonského konceptualisty Takaa Kanemachiho.
Nápad na trilogii Constellations vznikl v Barceloně, kde soubor hostoval s jednou ze svých nejúspěšnějších inscenací One Step Before the Fall. Tehdy si Petr Boháč uvědomil, že se touží vydat jiným směrem: „Celá předchozí trilogie byla postavená na boji a na sporu. A tam jsem si uvědomil, že se musím vztáhnout k něčemu novému.“ Prvními inspiračním podnětem byl pro režiséra obraz Joana Miróa Constellations: „Ne že bych ho měl nejraději, ale tam byl ten první nápad. Když jsem uviděl ten obraz, řekl jsem si, že je to podnět k novému chápání prostoru, jak jej tvořit, jak tvořit jednotlivé složky choreografie nebo celého představení.“
Syntéza vnímaného umění se tvoří v hlavěDalším podnětem byla pro Petra Boháče výstava italského malíře Alberta Burriho v New Yorku, ale také umění Jacksona Pollocka, konceptualistů a nových expresionistů tvořících ve 40. a 50. letech minulého století ve Spojených státech amerických: „Tam se to prohlubovalo a stalo se to základním vzorcem v mé hlavě pro mé chápání prostoru a času, ale především pro mé chápání toho, čím by umění mělo být v tomto čase.“
O propojení výtvarných vjemů a tanečního ztvárnění, Petr Boháč říká: „V té abstrakci můžete vidět mnoho věcí a každý uvidí něco jiného. Já jsem takto nikdy nepracoval, bral jsem vždy v úvahu dramatický oblouk, ale teď ne, teď jsou to vrstvy. Constellations I. je o touze. Spolu s Markétou Vacovskou jsme vymysleli koncept pěti vrstev tvořených touhou po radosti - euforie, touha po smrti – euthanasie, touha po druhém neboli eros, touha po spánku – insomnie a poslední vrstvu nazýváme causa finalis, to znamená otázku, co je poslední účel touhy, jestli vůbec nějaký je.“
