Petr Beneš: O heterofylii

Ještě tajemnější než poklad a jeho hledání podle údajné šifry na Palkově obraze v kostele sv. Mikuláše bylo ale to, že nikomu z komunistických úředníků asi nedošlo, že romaneto bylo pojmenované po katolickém světci a misionáři. Takže jsme i za tuhé normalizace bydleli v ulici nesoucí jméno světce.

Čtěte také

Petr Beneš: Překvapivá svoboda

K této tzv. „velké“ Xaverce byla na severní straně přilepena malá ulička, zbavená svébytnosti odvozeným pojmenováním Malá Xaveriova, kterou tvořily dvě protilehlé řady k sobě přiléhajících maličkých jednopatrových domků, úzkých jen na rozměr jedné místnosti, které byly postaveny jako levné byty a připomínaly zase kus kapitalistické Anglie.

K dovršení splývání reality s nerealitou byla na konci ulice nádherná funkcionalistická vila, která za mého dětství patřila ke komunistickému sanatoriu, nazvanému ale po prvorepublikové instituci Sanopz (Sanatorium poštovních zaměstnanců). Celá vila byla prý určena pro případnou léčbu prezidenta republiky, kterým byl po většinu mého dětství na první pohled vlídný, jako vzdělaný profesor vyhlížející pán v silných brýlích, za nimiž se ve skutečnosti ale skrýval všeho schopný cynik.

Čtěte také

Petr Beneš: Očima holubice

V ulici bydlel vážný herec, který většinou hrál potrhlé kašpary, malíř zajímavého expresionistického rukopisu, starý pán s velorexem a foxteriérem, několik úřednických párů ze staré doby, podivná paní, jejíž velký knírač vykonával svou potřebu do mísy na balkóně, protože paní byla velmi ostýchavá a vycházela ven jen zřídka, a až později, když mě nečekaně pozvala na návštěvu, viděl jsem ji na fotkách jako prvorepublikovou krasavici a reprezentantku v tenisu.

Ta ulice byla podivně dvojdomá, první republika tu přetrvávala v architektuře a v přísně střežených vzpomínkách některých obyvatel, které ale stejně prozradila elegance obnošených oděvů z drahých látek a decentní chování. Podivně nejednoznačný byl i břečťan, který se tu hustě pnul zejména na severní straně jednoho domu.

Čtěte také

Petr Beneš: Krystaly v bytě

Dole, pod dvěma parky, bylo gymnázium, kam jsem tehdy chodil. Na gymnáziu naopak z dvoulomnosti nezbylo téměř nic. Bylo tehdy trapně jednobarevné. Jednou z mála výjimek, zejména pro svou vysokou odbornost, byla profesorka biologie Jarmila Kouřimská. Měla mohutnou postavu, hluboký hlas, silné brýle a spoustu energie. A právě paní Kouřimská mě požádala, abych z naší „břečťanové“ anglické ulice (mimochodem rostly tam i cesmíny!) přinesl na ukázku větvičky břečťanu s různými listy.

Chtěla na nich demonstrovat heterofylii, tedy jev, kdy kvetoucí a plodící větve téže rostliny mají jiný tvar listů než ty jalové. Spoléhala na mě. Jenže nevěděla, že v tom kraji ostýchavých obyvatel minulého světa, maloměstsky prudérních přistěhovalců z venkova, jako byla má babička, kteří chtěli držet krok s úředníky a živnostníky, v ulici, kde kromě posmutnělé a ztloustlé hráčky tenisu všechny zajímalo hlavně „co tomu řeknou lidi“, že tedy v tomto prostředí jsem vyrostl v pubertě v zamindrákovaného zrzavého hubeňoura, který se styděl všude a přede všemi.

Čtěte také

Petr Beneš: Rozina Sebranec

Břečťan rostl u sousedního domu, jeden typ jeho listů prorůstal plotem, nebyl tedy problém kus větve utrhnout, ten druhý, schopný květu, se ale plazil od plotu dolů a byl přístupný jen skrze zamčenou branku. A já jsem za žádnou cenu nedokázal zazvonit a vyslovit, co potřebuji. Donesl jsem tedy do školy jen jednu větvičku, tu kterou si kdokoli mohl utrhnout kdekoli, a lhal jsem, že jiné listy tam nebyly. Paní profesorka řekla, že jsem ji zklamal. Tím byl konec s mou předpokládanou kariérou biologa.

To všechno jsem si připomněl, když jsem se před pár dny ulicí svého dětství znovu procházel. Po smrti papeže Františka, která na mě zapůsobila daleko víc, než bych byl kdy čekal, jsem byl naměkko. A bylo mi nějak všeho a všech líto. A přemýšlel jsem, odkud je mi tedy toho všeho líto, když jsem to já, komu je líto všeho, a zároveň je mi líto i sebe sama. A rád bych v tu chvíli věřil v naivní dualismus duše a těla. V jakousi heterofylii člověka.