Pavla Horáková: Vítrný medvídák

Ujišťuji vás, že v žádném případě nejde o překlep a název této úvahy je míněn zcela vážně.

Čtěte také

Pavla Horáková: Shůry

Vítrný medvídák je pochopitelně živočich. První dojem by mohl naznačovat, že patří do některé z říší bájných zvířat, například do zvěřince tvůrkyně Harryho Pottera J. K. Rowlingové, v němž se vyskytují ptáček zmíráček, tůňodav, třaskavec, kůrolez nebo všudylezka. Mohl by pocházet z některého středověkého bestiáře nebo z Borgesovy Fantastické zoologie.

Možná je jeho biotopem říše nazvaná Mytologie z knihy Mluvící balík populárního zoologa Geralda Durrella, kde žijí ropušáci, čarotelata a moudrý papouš. Případně by mohlo jít o nářeční termín z Vyšných Vlkodlak pod tajemným Čórtovým hrádem v Karpatech. Vítrný medvídák zní jako zkomolenina, kterou by klidně mohl z úst vypustit věhlasný inspektor Clouseau anebo slovutný pan Kaplan z Večerní přípravné školy pro dospělé v New Yorku.

Čtěte také

Pavla Horáková: Óda na stehovku

Vítrný medvídák by se neztratil ani v díle Ssavectvo Jana Svatopluka Presla, který zasnoubil přírodozpyt s lingvistikou a jemuž čeština vděčí za hrocha, chápana, kapustňáka, klokana, kočkodana, lenochoda, luskouna, morče, mývala, nártouna, nosála, outloně, pásovce, plejtváka, poletuchu, ptakopyska, rypouše, vačici a vřešťana a dalších sto čtyřicet savčích jmen. Kdybychom se drželi úzu linnéovské binomické nomenklatury, vítrný medvídák by se odborně nazýval medvídák vítrný a odlišoval by se od jiných druhů rodu medvídák.

Medvídák je skutečně savec, kupodivu nikterak mytický, a pojmenovala ho umělá inteligence jedné ze sociálních sítí, když k oznámení budapešťského dopravního podniku připojila automatický český překlad. Pro jistotu jsem použila jinou, méně básnivou umělou inteligenci, abych se dozvěděla, že do stanice Kossuth Lajos tér v srpnu vniklo divoké prase. Divočáka, který kráčel dolů po eskalátorech, si všiml dispečer stanice, a upozornil řidiče soupravy. Kňour krátce nastoupil do vagonu, ale vzápětí vlak opustil a ukryl se v kolejišti.

Čtěte také

Pavla Horáková: Opakovací lekce

Chyby umělé inteligence jsou laciný terč humoru. Navíc se jim rozhodně nesměju – co kdyby se jednou chtěla mstít. V tomhle případě mě její způsob slovotvorby nadchl a rozněžnil. Netuším a ani nechci vědět, jak fungují velké jazykové modely, ale jako laikovi mi nejde do hlavy, proč robot jednoduše nesáhl po prostém slovníkovém ekvivalentu, ale pustil se místo toho do tvaroslovného dobrodružství a míchal morfémy jako karty.

Morfologických experimentů se nebál ani ve zbytku tiskové zprávy – ze stanice podzemní dráhy udělal „metrostáj“, z dispečera „dorazníka“ a z cestujících „pasážíky“. Nemusím zdůrazňovat, že zmíněné novotvary jsem si okamžitě osvojila, zařadila je do aktivní slovní zásoby a už se staly součástí rodinné hantýrky. Mimochodem dotyčná umělá inteligence se rozmáchla i v polském překladu, kde z divočáka udělala „vlčího chuligána“.

Čtěte také

Pavla Horáková: Chrám i tvrz, hřiště i ponk

Zvídavý vítrný medvídák alias vlčí chuligán za své dobrodružství v pešťské metrostáji bohužel zaplatil životem. Veterináři ho pro vážná zranění museli uspat. Vítrný medvídák je mrtev, ale zanechal po sobě nemalý lingvistický odkaz. Nechť jeho jméno žije dál!