Pavla Horáková: Poselství mluvících domů

Svá jména na nás vykřikují vily Aničky, Jarmilky a Blaženky, pojmenované po ženách, za jejichž věna byly nejspíš vystavěny. Osvěta, provolává štít rodného domu Jana Masaryka. Jsou stavby technické a administrativní, které se představují strohým jazykem, jako Berndorfská továrna na kovové zboží nebo Státní pozemkový úřad, účetní departement či hned vedle Súčtovací oddělení berní správy.

Čtěte také

Pavla Horáková: Chvála cestování

Secesní budova pojišťovny na Národní třídě hlásá, že PRAHA pojišťuje život, kapitál, důchod a věno. Pojišťovna Koruna sáhla k veršům: Důkazem lásky k rodině, zárukou zmnožení jmění, oporou stáří jedině – životní pojištění.

Vlastním jménem se na fasádě činžáku představuje sám stavebník a současně stavitel, vinohradský radní Karel Horák. Architekt Antonín Wiehl se ke svému dílu na novorenesančních průčelích hlásí občas i v latině. Ve Vršovicích se i po stu letech z fasády ozývá živnostník Ludvík Houžvic a v Karlíně zase Sochařství a štukatérství Ateliér O. Rákosník s poetickým dodatkem V kráse útěcha.

Podle nápisů Nazdar! Tužme se! Napřed! nebo Ni zisk, ni slávu! poznáme, že před námi stojí sokolovna. Budova pražského pěveckého spolku Hlahol si z vltavského nábřeží notuje Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.

Čtěte také

Pavla Horáková: Dávná severní zář

Kristus život náš volá z fasády své modlitebny Českobratrská církev evangelická, Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím zase Gočárův konstruktivistický kostel ve Vršovicích zasvěcený českému patronu. Soli Deo gloria, dočítáme se na budově Nového proboštství na Vyšehradě. Mír a zdar dalekému i blízkému, zdraví kolemjdoucí bývalá smíchovská synagoga slovy proroka Izaiáše.

Nápisy na činžovních domech postavených na místech někdejších zemědělských usedlostí připomínají staré pomístní názvy jako Na Prkence, Na Hrubé skále nebo Kozačka. Jiné vypovídají o smýšlení stavebníka: vinohradské domy U Zlaté slovanské Prahy a U Jungmanna asi stavěli přesvědčení čeští vlastenci, nedaleké domy New York a U Pařížana zase nějací světoběžníci. Na národní a domáckou notu hrají i vršovické domy nadepsané Kde domov můj a Věrné naše milování. Svatý Václave, vévodo české země, pros za nás, modlí se fasáda Štorchova domu na Staroměstském náměstí.

Čtěte také

Pavla Horáková: Co mě naučil holub

Zvláštní kapitolou jsou školy. Stavitelství, chemie, strojnictví – štukové nápisy na průmyslovkách jako by vzývaly múzy techniky. Smíchovské gymnázium je vyzdobeno přímo jmény věrozvěstů technického pokroku: Newton, Volta, Stephenson.

Vrcholem tohoto trendu je pak dvaasedmdesát jmen zasloužilých mužů vepsaných kol dokola fasády pražského Národního muzea. Že pokračovatelé otců zakladatelů vzývající rozum, osvětu a vědu opatřili muzeum symbolickou číslicí odkazující ke dvaasedmdesáti jménům Božím, jinak známým jakožto kabalistická, magická a ochranná formule šemhamforáš, vypovídá o tom, že ani pokrokoví duchové se neubránili magickému myšlení a svůj chrám rozumu opásali pantheonem bůžků, kteří jej brání jako chrliče gotické katedrály.

Čtěte také

Pavla Horáková: Historie jednoho hraničníku

Tím spíš je magické myšlení přítomno na fasádách domů obyčejných měšťanů. Ti své domácí štěstí pojišťovali drobnými požehnáníčky – prostonárodními říkankami anebo dílky vlastního veršotepectví. Při procházkách Prahou tak můžete potkat skvosty jako: Pro milého nic těžkého, pro milou tou měrou. * Vytrvalost vede k cíli, překoná i dlouhou míli. * Kdo zde bude přebývati, rač ho Pán Bůh požehnati. Anebo: Vše, co naším umem roste, do leposti nechť doroste.

Jakými nápisy by asi opatřovali ctihodní Pražané své fasády dnes, kdyby výstavba nájemních domů byla v rukou drobných soukromníků? Citáty Jana Wericha? Paula Coelha? Mohli by se inspirovat na průčelí Ústavu pro českou literaturu, které už tři roky zdobí nápis pocházející z eseje Otokara Březiny: Z němých znamení písma se může rozjiskřiti celé nebe snu. Přesně takovou moc totiž psané slovo má a do veřejného prostoru rozhodně patří.