Pavla Horáková: Jeskyně svatého Jeronýma

Tento církevní otec se narodil v polovině čtvrtého století v Dalmácii, ale podstatnou část života strávil v Betlémě. Jeskyně, kde měl své monumentální dílo vytvořit, je stále přístupná.

Čtěte také

Pavla Horáková: Karlův most a síla myšlenky

Když jsem ji na jaře roku 1999 navštívila, byla jsem čerstvou absolventkou oboru překladatelství, kterému se tehdy už pár let vznešeně říkalo translatologie. Měla jsem za sebou čtyři přeložené knížky a návštěvu Jeronýmovy jeskyně jsem prožívala stavovsky. Proto mě zvlášť zaujalo, když jsem na jednom ze sloupů podpírajících klenbu jeskyně uviděla své jméno. Pavla. A pod ním ještě tři další jména.

Překvapilo mě to, ale ve Svaté zemi je toho tolik k divení, že na jednom znamení navíc už nesejde. Nechala jsem se u nápisů vyfotit, a když jsem doma fotky ukazovala širší rodině, chudák teta si myslela, že jsem se tam jako vandal podepsala po vzoru hloupých, jejichž jména jsou na všech sloupích.

Čtěte také

Pavla Horáková: Letní Mikulov jako nekončící svátek

Internet tehdy ještě nebyl takovou bezednou nádrží informací jako dnes, navíc se na něj musely stát na fakultě fronty nebo se za něj draze platilo v kavárnách. Mohla jsem zkusit Encyclopaedii Britannicu nebo Ottův slovník naučný, tehdy už volně přístupné v rekonstruované Ústřední knihovně. Ale asi jsem měla jiné starosti a na jména z jeskyně jsem zapomněla. Na starou fotku jsem znovu narazila teprve nedávno a konečně jsem začala pátrat, komu ta čtyři jména, Pavla, Eustochium, Pavlina a Fabiola, zvěčněná v jeskyni svatého Jeronýma vlastně patří.

Svatá Paula byla zámožná a vzdělaná římská měšťanka. Paulina a Eustochium její dcery. Paula žila v přepychu, ale po ovdovění se obrátila k duchovnímu životu. Jeronýma poznala v Římě, doprovázela ho na pouti do Egypta a poté se usadili v Betlémě. Spolu s dcerou se pustila do budování dvou klášterů, mužského a ženského, a útulku pro poutníky nedaleko místa Kristova narození. Paula se stala matkou představenou, vedla asketický život a pod Jeronýmovým vedením studovala Starý i Nový zákon. Když v roce 404 zemřela, na její pohřeb se sjely zástupy, jak zaznamenal Jeroným. Rok po smrti byla prohlášena za svatou.

Čtěte také

Pavla Horáková: Na krásném hnědém Dunaji

Paulina dcera Eustochium uměla latinsky stejně dobře jako řecky a dovedla číst hebrejsky. Za mnohé Jeronýmovy biblické komentáře vděčíme jejímu vlivu, některé jí dokonce věnoval. Budoucí světice Fabiola přišla do Betléma v roce 395 a žila v útulku vybudovaném Paulou. Pod vedením Jeronýma se oddala studiu Písma, rozjímání a cvičením v askezi. Vrátila se do Říma, ale nadále si s Jeronýmem dopisovala a inspirovala ho v jeho díle.

Ví se, že Paula byla mecenáškou Jeronýmova překladatelského díla a on jí na oplátku věnoval řadu svých komentářů a překladů knih Starého i Nového zákona. List Vatican News napsal, že to byla právě Paula, kdo Jeronýmovi poradil, ať přeloží Bibli do latiny, a poté spolu s dcerou dílo opisovala, aby se mohlo dál šířit. Je předmětem zkoumání, nakolik Paula a Eustochium pomáhaly i při redakci a revizích Jeronýmových rukopisů a jaký tedy mají duševní podíl na jeho díle. Jisté je, že bez jejich pomoci by to nedokázal.

Čtěte také

Pavla Horáková: Bratislavské Lurdy

Literární překlad je těžká a nedoceněná práce, platí se od úhozu, ale čas a úsilí, které spolyká, nelze vyčíslit. Překládání se dnes věnuju už jen sporadicky a netajím se tím, že si nechávám pomoct od umělé inteligence, která za mě odedře tu mechanickou část práce. Jaká je budoucnost překladatelství vzhledem k rychlému vývoji strojových překladačů, se neodvažuju prorokovat. Ale tím spíš myslím na Jeronýma, který ve své cele neměl k ruce nástroje jako internet a umělé neuronové sítě. Jemu pomáhal jen Duch svatý. A čtyři chytré ženské.