Pavla Horáková: Bratislavské Lurdy

Mezi vrchy Kalvária, Slavín a Murmannova výšina, pár ulic od míst, kde žili například Alexander Dubček nebo Gustáv Husák, se skrytá v zeleni a pod úrovní okolního terénu, nachází jeskyně Panny Marie Lurdské.

Čtěte také

Pavla Horáková: Vzkříšení na vsi

Místo souvisí s křížovou cestou, kterou tu začali budovat jezuité v roce 1694 na památku vítězné bitvy proti Turkům u Vídně jedenáct let předtím. Prešpurská křížová cesta byla postavená mezi prvními v tehdejších Uhrách. Dokončena byla ve 20. letech 18. století.

Procesí vycházela z města Michalskou bránou a přes jednotlivá zastavení vystoupala až na samotný vršek. Aby se průvod z kalvárského vrchu nemusel vracet stejnou cestou, scházel stezkou vyhloubenou ke kamenolomu, která se dodnes nazývá Hlboká cesta. V jejím nejvyšším bodě nechal prešpurský měšťan Ján Juraj Lauermann na památku záchrany své rodiny před morem v roce 1713 postavit kapličku s kamennou soškou madony.

Čtěte také

Pavla Horáková: Jaro nad Bratislavou

Časem se kaple stala místem mariánské úcty nezávisle na poutích na Kalvárii. V roce 1824 poblíž vyrostla větší kaple Panny Marie Sněžné a také se stala oblíbeným mariánským poutním místem. Stále se sem chodilo za kamennou soškou madony „mariazellského typu“, která stála na hlavním oltáři.

V roce 1892 byl opuštěný kamenolom na přání hraběnky Szapáryové přeměněn v lurdskou jeskyni. Do výklenku v čelní stěně ve svahu pod mariánskou kaplí byla umístěna socha Panny Marie Lurdské. Z lurdské jeskyně pod Kalvárií se záhy stalo vyhledávané místo modliteb. Na snímku z přelomu století lze ještě rozpoznat, že jde o lom; dnes jsou skalní stěny porostlé vegetací. Tehdy před madonou stály kostelní lavice s klekátky, dnes jsou tam vyrovnány obyčejné lavičky. Původní socha Panny Marie byla po 2. světové válce nahrazena nynější sochou z kararského mramoru od sochaře Fraňa Cibaly.

Čtěte také

Pavla Horáková: Drobné skutky laskavosti

Bratislavská Kalvárie, již nepoškodily ozbrojené nepokoje ani světové války, podlehla devastaci, která se započala v 50. letech minulého století. Z křížové cesty zbyl jen kříž s Ukřižovaným a troska jediného zastavení s výjevem Ecce homo nad dnešní Pražskou ulicí. Torza několika soch z výzdoby ostatních zastavení jsou roztroušena po různých sbírkách. Za účelem obnovení křížové cesty už vznikl transparentní účet.

Zato Lurdská jeskyně odolává času. Za 130 let její existence se tu na skalních stěnách nashromáždilo více než čtyři tisíce děkovných votivních tabulek, většinou psaných slovensky nebo maďarsky, ale najde se i bulharština, ukrajinština, italština či latina. „Vďaka,“ píše se na většině slovenských. Děkuje se za ochranu, za pomoc, za vyslyšení. Lurdská jeskyně je zelenou oázou ticha uprostřed města, co by kamenem dohodil od hlavního nádraží a výpadovky k dálnici D2. Vždy tu sedí aspoň jeden nebo dva prosebníci, a zejména brzy ráno je zdejší atmosféra přímo velebná.

Jako by tu bylo i zvláštní mikroklima, oddělené od zbytku města. Ale jen co vystoupáte po schodišti, ocitnete se zpátky v každodennosti: děti se vrací ze školy, manželky milionářů běhají pro krásu, spisovatelé venčí psy. A zatím dole v lomové jámě Panenka Maria trpělivě naslouchá prosbám věřících a nenechá se rušit okolním světem.