Pavla Horáková: Karlův most a síla myšlenky
Stojí trochu skrytě, na rozdíl od ostatních soch, které zdobí Karlův most. Rytíř Bruncvík, možná proto, že není svatý jako ostatní, dostal místo o něco níž, na mostním pilíři na malostranském břehu. Cestou po mostě z něj zahlédnete sotva hlavu v přilbici a tasený meč.
Jenže ten meč tam tenkrát nebyl. Kamenný velmož tam stál jen tak, s levou rukou opřenou o štít a s pravicí ohnutou v lokti před tělem – a v ní nic. Jestli mu meč někdo urazil, ukradl, jestli se ulomil a upadl, protože sochu ohlodaly živly, anebo mu ho sňali restaurátoři, aby ho opravili, to v příběhu nehraje roli.
Čtěte také
Byl konec osmdesátých let, změny byly nadosah, a přesto v nedohlednu. Někdo odvážný a nápaditý pověsil na odzbrojenou sochu rytíře transparent: „Vraťte Bruncvíkovi meč! To už se bojíte i soch?“ Byla to doba, kdy – aspoň v Praze – už se režim víc bál lidí než lidé režimu. Autoritářské zřízení se natolik vyčerpalo, že se stalo svou vlastní karikaturou, a jeho představitelé byli spíš k smíchu, než že by budili skutečnou bázeň. Z posledních sil se snažili přikazovat a zakazovat, ale neznámý vtipálek z Karlova mostu správně vycítil, že už jsou tak vylekaní, že pro ně může představovat hrozbu i vysochaný rytíř s pozlaceným mečem.
Ale moc symbolů není radno podceňovat. Podle legendy byl Bruncvíkův meč zázračný, sám od sebe dovedl stínat hlavy nepřátelům. Po rytířově smrti se ztratil, snad leží na dně Vltavy, snad je zazděn v mostním pilíři – ale nejspíš ani jedno z toho. V pověstech je Bruncvíkovi přisuzována podobná moc jako blanickým rytířům. Až bude Čechům nejhůř, objeví se rytíř s mečem a zase bude dobře…
Čtěte také
Na protějším předmostí, v zátoce u Staroměstské mostecké věže, se v téže době nacházela jiná nezdoba. Stojatá voda pod mostem zahnívala a byla plná odpadků. Zadní trakty domů na Novotného lávce byly oprýskané, bezbarvé, zakryté lešením. Vydali jsme se na most na nedělní rodinnou procházku, jak bývalo zvykem, než se historické centrum stalo turistickou rezervací, které se Pražané zdaleka vyhýbají.
Bylo to v zimě, to si vzpomínám, protože táta měl na sobě vlněný kabát a pod ním oblek. Kolemjdoucí by si ho klidě mohl splést s nějakým vlivným funkcionářem. Jako ta stará paní ze Slovenska, která ho pod mosteckou věží zastavila. Nejspíš nebyla duševně úplně v pořádku, anebo byla tak zoufalá z toho zmaru, který kolem sebe viděla, že ztratila zábrany. „Pekne vás prosím, spravte s tým niečo. Veď toto je strašné,“ zapřísahala mého otce a ukazovala na zanedbané domy a odpadky na hladině. Snad se jí ani nesnažil vysvětlit, že jako obyčejný úředník nemá vliv na stav budov ani veřejný pořádek u Karlova mostu. Myslím, že jí vlídně přislíbil, že se s tím pokusí něco udělat.
Čtěte také
Netrvalo to víc než pár měsíců a věci se daly do pohybu rychleji, než jsme si dokázali představit. Bruncvík dávno znovu třímá svůj zlatý meč a fasády historických budov už mají několikátý nový nátěr. Tajemnou romantiku Karlova mostu však brzy začaly roznášet na podrážkách davy turistů a protivní naháněči na předmostí takřka zcela odradili od procházek starousedlíky. Ruku na srdce, kolikrát jsme si přáli, aby most patřil znovu Pražanům, anebo aby se po něm dalo pohodlně projít, když jsme se prodírali zástupy turistů a prodavačů kýče. Až jsme se v covidových lockdownech dočkali.
Pokaždé, když jdu po Karlově mostě, si tohle všechno připomínám. Zvolání neznámého občana na transparentu, úpěnlivé prosby staré dámy a stesky Pražanů na přemíru turistického ruchu. Skoro jako kdyby se myšlenky na Karlově mostě zhmotňovaly spolehlivěji než jinde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
