Tomáš Koblížek: Spor o konspirační teorie

Mluvili jsme o tom, jak hodnotit právě konspirační teorie. Jen pro připomenutí, jde o spíše šroubované úvahy, podle nichž za nějakou událostí, jež způsobila výraznou újmu, stojí zlovolné spiknutí nějaké skupiny lidí. Příkladem jsou úvahy o „skutečných strůjcích“ útoků z 11. září nebo teorie o podnikateli Georgu Sorosovi. Ten se svoji suitou údajně ovládá světové dění.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Labyrint oklamané mysli

V čem spočívá náš spor? Kolegové religionisté mají ke konspiračním teoriím spíše shovívavý postoj. Například Jan Kozák upozorňuje, že konspirační teorie podobně jako náboženství prostě poskytují lidem nějakou orientaci ve světě. Ten by pro ně jinak byl nesmyslný. Radek Chlup, jiný religionista-odborník na dané téma, zase tvrdí, že jde o novodobé mýty. Konspirační teorie podle něho pomáhají obrazně vyjádřit obavu z narušení přirozeného řádu světa nějakými neblahými činiteli. Konspirační teorie jsou tak podle něho pravdivé. Vyjadřují něčí reálné, autentické znepokojení.

Se svými kolegy, jichž si skutečně vážím, v tomto nesouhlasím. Jejich shovívavější hodnocení, které také silně rezonuje ve veřejném prostoru, je do jisté míry odůvodněné. Ale podle mého nechává stranou dva důležité aspekty konspiracionismu.

V první řadě nechává stranou ty, na koho konspirační teorie útočí a kdo za jejich šíření musí platit. Jak upozorňuje filosof extrémismu Quassim Cassam, konspirační teorie totiž nejsou jen krkolomným vysvětlováním světa nebo obrazným výrazem znepokojení. Jsou to řečové akty, jejichž cílem je za pomoci smyšleného obvinění vyvolat nepřátelství či hněv vůči nějakým lidem. Totiž právě vůči údajné skupině spiklenců.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Digitální nenávist v Čechách a na Moravě

V návaznosti na výzkumy Jovana Byforda pak Cassam upozorňuje, že historicky vzato je DNA konspiračních teorií antisemitské: oněmi spiklenci, na něž konspirační teorie útočí, bývají tradičně Židé. Ti se údajně spikli, aby obdrželi tu či onu výhodu na úkor druhých.

Terčem konspiračních teorií však samozřejmě mohou být i jiné skupiny, podle dané situace. Například během pandemie covidu-19 byli terčem lékaři zodpovědní za organizaci programů očkování. Hněv vyvolaný konspiracemi měl pro tyto lidi důsledky. Například pokud si pro ně rozbouřený dav chtěl dojít až do jejich domovů.

Existuje však ještě jeden přehlížený aspekt konspirací. Fakticky vzato se věci běžně nemají tak, jak naznačuje religionistický pohled. Totiž že by konspirační teorie byly sice krkolomným, ale autentickým výrazem snahy rozumět světu či výrazem úzkosti ze stavu současné civilizace. Četné rozbory ukazují, že řada konspiračních teorií je zbraní v rámci války. Vznikají v jedné zemi a jsou posílány do jiné, aby v ní uměle vyvolaly rozhořčení a napětí.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Obavy ze strojů na fake news

Například český mediální analytik Josef Šlerka nedávno upozornil, že „ruské tajné služby patřily vždy k těm nejúspěšnějším ve vytváření různých konspirací, jako například, že AIDS je americká biologická zbraň“. Říkat pak tuzemským hlasatelům konspirací, že jde o novodobé mýty či legitimní formu sociální kritiky, znamená udržovat je ve stavu, kdy byli někým oklamáni. Místo vlastních autentických postojů nevědomky tlumočí lež poslanou odjinud.

Vzhledem k vážnosti tématu doufám, že naše debata, debata mezi filosofií a religionistikou, bude pokračovat dál. Možná je můj pohled jednostranný či nespravedlivý, což se vzhledem k tak komplexnímu tématu může snadno stát. Tím spíš budu vděčný za reakci a další dialog.