Boží vůle, Milost, Matka devíti a další povídky zapomenutého moravského prozaika Oskara Jellineka

Oskar Jellinek se narodil v roce 1886 do dobře situované židovské rodiny obchodníka s textilem Edmunda Jellineka, pozdějšího majitele továrny na ovčí vlnu a radního. Z jihomoravské metropole odešel po maturitě do Vídně, kde vystudoval práva a kde žil až do roku 1938. Ve zjitřené politické atmosféře se Jellinek vrací do Brna, a v dubnu 1939 společně se ženou Hedwigou a matkou (otec v té době již nebyl naživu) prchá před nacismem do Paříže. Se znalostí norimberských zákonů Židé nepochybovali o tom, co je čeká, zůstanou-li v Evropě. Oskaru Jellinekovi a jeho ženě se podařilo před deportací do koncentračního tábora a jistou smrtí uniknout na poslední chvíli, na rozdíl od řady příbuzných a přátel. Z Paříže oba míří do New Yorku, aby se nakonec usadili v Los Angeles.

Ačkoli Oskar Jellinek svou první knihu vydal již v roce 1907 (Das Burgtheater eines Zwanzigjährigen), první velký úspěch zaznamenal až o třináct let později novelou Der Bauernrichter. V krátkém časovém rozpětí následovaly novely Die Mutter der Neun (1926), Der Sohn (1928) a Die Seherin von Daroschitz (1933). Posmrtně vyšlo Jellinekovo dílo ve svazku Gesammelte Novellen (1950). Až tehdy se také ukázalo, že byl rovněž autorem formálně dokonalých melancholických a reflexivních básní. Stranou zájmu zůstalo sedm dramat, z nichž většina tematicky čerpá z Jellinekovy soudní praxe. Doménou jeho tvorby se tak staly emočně vypjaté baladické novely, odehrávající se především na Moravě. Své hrdiny autor sleduje v situacích zatížených konflikty, jež neúprosně vedou ke katastrofě.

Nucený exil Jellineka oloupil o jazyk i o inspiraci, utopický román Das Dorf des 13. März, v němž zpracovává události rakouského anšlusu v prostředí fiktivní tyrolské vesnice, zůstal nedokončen, nedokázal psát o národní tragédii, která ho osobně téměř smrtelně zasáhla. Nikdy se nevyrovnal s traumatem způsobeným ztrátou vlasti, jak dokládají jeho bolestiplné deníkové záznamy, a do konce svého života trpěl steskem.

Sám sebe přirovnával k vykořeněnému stromu ukrytému v kůlně, kde je sice chráněn před bouří a zraněním, leč jen hlupák si může myslet, že něco takového je v pořádku. Víra, že se jednoho dne vrátí domů, se pomalu vytrácela, Oskar Jellinek stále více propadal beznaději. Zemřel na nádor žaludku v říjnu 1949.

Povídky z Jellinekovy tvorby vybrali a pro posluchače Vltavy přeložili Lukáš Motyčka a Jaromír Czmero. Anděl pátého přikázání a Milost jsou povídky prostředím i motivy čerpající z autorovy soudní praxe, dva kratší texty Proměna ráje a Sestra Amadea vypovídají o lásce boží i lidské. Herec je existencionálním příběhem zkoumajícím hranici mezi žitím skutečným a předstíraným, Matka devíti dramatickým vyprávění o mateřském srdci a lásce k Bohu.

Milost

Zpráva vězeňského lékaře. V centru vyprávění stojí vězeň odpykávající si doživotní trest za loupežnou vraždu. Povídka je inspirována profesními zkušenostmi Oskara Jellineka, který působil jako soudce.

Anděl pátého přikázání

Mladý soudce řeší jednoduchý případ vraždy na vesnici, ale nad akty jednoho večera vyčerpáním usíná a ve snu jej navštíví anděl. Fantaskní, naivně idealistický snový obraz končí srážkou s realitou. Další povídka inspirovaná Jellinekovou soudní praxí.

Herec

Příběh herce Ernsta Ludwiga zkoumá prostupnou hranici mezi životem skutečným a předstíraným. Tematizuje rozpolcení osobnosti do dvou životních rolí: divadelního tragéda a syna, který ztrácí milovanou matku.

Boží vůle

Dvě kratší povídky Sestra Amadea a Proměna ráje. Děj první je zasazen do ženského kláštera, ve kterém je mladá, krásná členka kongregace obviněna z nedovoleného vztahu a čeká ji rituální soud. Druhá povídka je podobenstvím o vyhnání Adama a Evy z ráje. 

Matka devíti

Jellinekovy texty se vyznačují vytříbeným realistickým vyprávěcím stylem, autor se soustředí zejména na témata morálky, viny a trestu, vztahu muže a ženy. Všechna zmíněná témata dokonale dokumentuje novela Matka devíti, příběh s antickými rozměry, příběh matky stojící před nemožnou volbou. Pro potřeby rozhlasové adaptace byla povídka významně krácena, neztratila však nic ze své dramatické emotivnosti.