Tomáš Koblížek: Digitální nenávist v Čechách a na Moravě

Ženy se ostatně podle průzkumů stávají terčem útoků v online prostředí mnohem častěji než muži, ačkoli ani ti nečelí podobným výpadům jen výjimečně. Příkladů z poslední doby by bylo mnoho. Hodně se například diskutovalo o případu herce Ondřeje Vetchého, jenž čelil útokům kvůli své podpoře Ukrajiny.

Čtěte také

Petr Beneš: Rozhovor s umělou inteligencí

Vše naznačuje, že bychom se měli začít věnovat u nás zatím méně diskutovanému jevu: digitální nenávisti, tedy nenávistným projevům šířeným za pomoci digitálních technologií, počínaje maily a messengery, přes sociální sítě až po servery pro sdílení videí, jež také mohou zahrnovat útočný či ponižující obsah. Víme, o jaký fenomén se jedná a jakými prostředky mu čelit? Vědět bychom to měli, protože digitální nenávist se v Čechách i na Moravě již nějaký čas objevuje s pravidelností dešťů. A objevovat se bude nadále.

První krokem kupředu je uvědomit si, že online prostředí není prázdnou nádobou, do níž někdo přelije svou zlobu vůči svému neoblíbenci. Online svět dokáže nenávist specifickým způsobem utvářet a poskytovat jí novou dynamiku.

Čtěte také

Pavla Bergmannová: Dobrý sluha, ale zlý pán?

Například na sociálních sítích existuje fenomén tzv. soupeřivých nenávistných projevů. V internetové diskusi se lidé, kteří původně mají jen nesouhlasný pohled na nějakou osobu, nechají strhnout a neplánovaně se předhánějí v tom, kdo si více přisadí. Toto soupeření pak člověka může dovést daleko od sebe sama: k výrokům, které by jindy neformuloval – jako když se zvrtne večírek v něco příliš divokého.

Vedle toho je v literatuře popsán tzv. disinhibiční efekt internetu. Jde o to, že lidé v online prostředí podléhají klamu, že jejich výroky či útoky zůstávají uzavřeny v internetovém světě, skoro jakoby šlo o fikci. Internet tak podporuje troufalost a větší agresivitu. Stejně dobře popsanou skutečností je, že lidé v online diskusi snadněji sáhnou k urážce, když před sebou fyzicky nemají tvář toho, na koho útočí.

Čtěte také

Jan M. Heller: Umělá inteligence

A velká pozornost je ve výzkumu věnována také tzv. digitálním smečkám, anglicky cyber mobs. Jejich členové se v offline světě často vůbec neznají. V internetové diskusi se však navzájem podporují v útocích na oběť pomocí vzájemného citování, lajkování či používání shodných hashtagů. Vzniká cosi, co bychom mohli označit jako solidarita nenávistníků, která může přejít až v jakési online selské bouře.

Digitální nenávist si skutečně zaslouží pozornost a širší diskusi. Už jen proto, že nenávistné projevy v internetovém světě nejsou nebezpečné pouze jako možný podnět k fyzickému činu. Samy jsou ve skutečnosti činem, jehož cílem je dotyčného ponížit, nebo v něm vyvolat strach o sebe sama i své okolí. Zároveň ti, na které se slovně útočí, mohou mít menší tendenci se vyjadřovat k ožehavým tématům a vstupovat do diskuse o nich. Ta postupně bledne a šedne. V tomto smyslu způsobuje digitální nenávist újmu nejen těm, proti komu je namířena, ale nám všem. Čím dříve se jí začneme podrobněji věnovat a společně jí čelit, tím lépe.