Pavla Horáková: Čtěme Čapka, tam to všechno je

Přestože vývoj jde rychle dopředu, všechny výtvarné i hudební výtvory mají jedno společné: aspoň prozatím je z nich cítit umělost, nebo spíš neumělost. Generované obrázky, texty, hudba i hlasové výstupy se poznají podobně jako mimozemšťané od lidí v oblíbeném filmu o četnících ze Saint-Tropez: duní a mají poněkud nepřirozený lesk.

Čtěte také

Pavla Horáková: Dismančetem navždy

Obrazy připomínají vizualizace developerských projektů nebo ilustrace tiskovin náboženských sekt. Hudba zní jako kulisa do výtahu, písňové texty se svou klopotností podobají spotřební tvorbě pro masy. Umělá inteligence dostala do vínku generický vkus, aby oslovila co nejvíc lidí, a zatím je stále amúzická.

I v komunikaci s chatbotem je něco falešného, jako v dopisech od nigerijských princů. Nejvíc mě otravuje jeho úlisný a zároveň blahosklonný tón. Pořád mi na něm bylo něco povědomého a konečně mi to došlo. Samozřejmě jsem nebyla první. Už vloni si analogií mezi umělou inteligencí a Čapkovou Válkou s mloky všiml britský Economist. Ale nenechala jsem se tím odradit a román si znovu přečetla.

Čtěte také

Pavla Horáková: Město vymknuté z reality

Podobnosti se jen hrnuly. Nejdřív se mlok naučí papouškovat po lidech jednoduché věty, aniž rozumí jejich významu. Vzápětí začne číst noviny, hltá soudničky, sportovní zprávy, všechno si pamatuje a nerozlišuje mezi zpravodajstvím a reklamou. Vědci vylučují, že by mloci byli schopni samostatného myšlení, jejich inteligence nijak nepřekračuje inteligenci průměrného člověka. „Zdají se být jeden jako druhý, stejně snaživí, stejně schopní – a stejně bezvýrazní. Jedním slovem: splňují jistý ideál moderní civilizace, totiž Průměr,“ píše Čapek prostřednictvím svých postav.

Z pouťové atrakce se mloci záhy stanou pohonem kapitalismu. Cílem je mít co nejvíc mloků, aby toho mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Jejich výhodou je, že pracují bez oddychu. Díky člověku se začínají exponenciálně množit. Stáváme se svědky evoluce v přímém přenosu.

Čtěte také

Pavla Horáková: Návrat do Broumova

Z lidské civilizace si mloci osvojí jen to, co v ní je „průměrné a užitkové, mechanické a opakovatelné“. K získání moci jim stačí „umět užívat stroje a čísla, vynechat všechno, co je lidské, a převzít jenom praktickou, technickou a utilitární stránku civilizace“.

Na rozdíl od rozvaděného lidstva se mloci dokážou sjednotit a jít přímo za svým cílem. Lidem nezbývá než ustoupit. „Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě. Nyní nás máte,“ vzkazuje lidem mločí vůdce a oznamuje jim, že budou s mloky pracovat na bourání lidského světa, zatímco jim k tomu salamandři budou pouštět zábavnou hudbu.

Nepřestává mě udivovat, kolik různých pohrom 20. století Čapkova dystopie předpověděla a jak přiléhavě sedí i na nejnovější vývoj. Byl autor geniální prorok, anebo se lidstvo stále pohybuje v kruhu? Nejspíš platí obojí.

Čtěte také

Pavla Horáková: Kam šlápne vojenská bota

Je možné, že stejně jako Čapkovi mloci i umělá inteligence se vymkne svým stvořitelům a začne si prosazovat svou vůli, jak čím dál častěji varují prognostici. Stejně jako mloky financují rozvoj technologií „všechny továrny, všechny banky, všechny státy“, řečeno Čapkovými slovy.

Dokud my všichni budeme mloky krmit, zaměstnávat a využívat jejich služeb, mloci budou prosperovat. Dějiny nám dávají naději, že i s touto hrozbou se lidstvo nakonec vypořádá, byť nejspíš za cenu značného utrpení. Aby na sebe vzápětí uvalilo nějakou další katastrofu.