Ondřej Vaculík: Vzpomínka na Libkovice

27. září 2019

Při své cestě na sever Čech jsem navštívil Libkovice. Totiž s velikými obtížemi jsem našel lokalitu, kde Libkovice poblíže Mariánských Radčic stávaly.

Je to už 25 let od jejich zániku, správněji likvidace, která bolestně několik let probíhala postupným demolováním. V roce 1930 žilo v Libkovicích 2314 obyvatel, po odsunu Němců v roce 1946 se počet obyvatel snížil na 1533, a v roce 1986 měly Libkovice 868 obyvatel. V tom roce Libkovice docela nadějeplně oslavily 800 let od svého založení.

Čtěte také

Neměly jenom bohatou historii, ale také pestrou, jak se říká, občanskou vybavenost: nákupní středisko, školka, škola, knihovna, hospoda, dětské hřiště, fotbalové hřiště, lékařská ordinace, pošta, holičství, řeznictví, švec, mandl, truhlářství, zámečnictví, sběrna surovin, Mototechna, nápravně výchovný ústav, pekárna, cihelna, keramička i sklárna.

Zbourání Libkovic kvůli těžbě uhlí se plánovalo už někdy od 60. let minulého století, ale rozhodnuto o něm bylo v listopadu 1988, kdy ONV schválilo plán vysídlení a likvidace obce. Už tehdy to obyvatelé Libkovic a okolí vnímali jako násilí, jako projev mocenské zvůle, a napsali stížnost generálnímu tajemníkovi Miloši Jakešovi, zakončenou pozdravem – čest práci!

O rok později se zdálo, že Libkovice zachrání listopadový převrat a nastolení demokratických poměrů v zemi. Po několika měsících zdánlivého váhání se do Libkovic začaly zakusovat bagry. Už zastavte tu hroznou setrvačnost starých, totalitních poměrů, zastavte bagry a zachraňte Libkovice!

Čtěte také

Několikrát vznikla i možnost, že aspoň část obce zůstane zachována. Jakousi naději dával tehdejší ministr hospodářství Vladimír Dlouhý, velice se snažil ministr životního prostředí České vlády Ivan Dejmal; prezident Václav Havel apeloval slovy: Domnívám se, že to, co se děje v Libkovicích, je jenom malým příkladem něčeho daleko širšího. Totiž arogantního, přezíravého vztahu k občanům, k jejich domovům a k jejich tradičním vazbám. – Ta jeho slova jsou pořád živá…

Bývalý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek později řekl: „Likvidace Libkovic byla naprostým nesmyslem. Kdyby existovala nějaká ekologická politika, bylo možné oblast Libkovic chránit a současně vytvořit nové pracovní příležitosti pro lidi, kteří tam žijí.“

V dubnu 1997 zbývalo z celých Libkovic pět domů a kostel sv. Michaela. Alespoň ten měl zůstat. Pomáhali jsme ho nově zastřešit, vyvázali krov. Kostel byl zbourán myslím v roce 2000.

Čtěte také

Nyní stojím u jeho základů, které archeologové odhalili. Prohlížím si středověké  části zdiva a vrstvy podlah od dávných po tu poslední, po které jsem ještě chodil. Dívám se, jak archeologové vykopávají, odhalují  a obnažují tu ubohé pozůstatky už naší nedávné civilizace, kterou nezastavitelné bagry srovnaly se zemí.

Myslel jsem si, že likvidace Libkovic byla poslední agresí proti hodnotám, které by si společnost měla chránit. Stojím nad těmi pečlivě rozměřenými čtverci archeologických sond v podivně rozvrtané krajině a zdá se mi, jako bych znovu slyšel arogantní bagry moci v zádech.

Promiňte mi za málo povzbudivá slova, příště se budu více snažit.

autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.