Ondřej Vaculík: Kosi v naší vsi
Říká se, že městští ptáci jsou zpěvnější než ti venkovští. Odposlouchávají jak skřípění tramvají, tak také partnerské hádky, které se za vlahých nocí linou z otevřených oken.
Já tě zabiju! – švitoří brzo ráno kos na lampě před panelákem. Nejběžnější ranní kosí pozdrav ale zní: Já tě vidím, já tě vidím!
Ondřej Vaculík: Rýnské povzbuzení
Mainz neboli Mohuč je správním městem německé spolkové země Porýní-Falc. Leží na západním břehu Rýna a proslula vynálezcem knihtisku Johannesem Gutenbergem.
Ve městech se kosi drží, ale na venkově jich ubývá. Nemají inspiraci. V naší vesnici začíná některým občanům vadit i ranní kohoutí kokrhání. Také farář musel v naší vsi srdce kostelního zvonu obalit pytlovinou, aby tak nehlučel. Stěhují se k nám městští lidé, kteří jdou na vesnici nikoli kvůli hlaholu zvonů nebo slepicím, králíkům, kachnám, krocanům, krůtám, kozám a ovcím, ale za „božským klidem“. Prošli si peklem velkoměsta, a tak právě „božský klid“ je pro ně největší kvalitou, kterou jim venkov může dát.
Ve městě jim brzo ráno hlomozili popeláři, a tady jim má kokrhat kohout? Z práce a toho věčného dojíždění – kolony aut před Prahou, kolony aut za Prahou – jsou ztahaní a chtějí se vyspat. Stížnost na kokrhání kohouta musela u nás řešit přestupková komise, a dopadlo to v jeho neprospěch. Nerespektoval prý zákon a překročil jakési decibely platné pro noční klid. Proto nad naším venkovem se ptáci preventivně ztišili, což ale může být mou částečnou hluchotou. Ale stejně zpívají nyní méně, než zpívávali. Nahradilo je jakési nevrlé a nelibozvučná kvákání či krákáni strak, ale ty jsou prý v normě. Z normy snad mají výjimku pouze benzínové sekačky a motorové pily.
Za mým plotem mi poletuje pták, který se naučil věrně zpívat ryk mé sekačky, když nemá na napodobování kohouta, ani jiné hodnotnější zvukové inspirace. U nás platí nedělní klid všem hlomozícím strojům. Všichni se ho vskutku snažíme dodržovat, a v neděli zobákem strojně seká pouze můj pták.
Jako jediní mají výjimku ze zákona i všech protihlukových vyhlášek psi! Ti si mohou štěkat, jak chtějí. Jejich štěkání je užitečné. Oni tak svým pánům hlídají majetek, a ten je nedotknutelný. Hlídají ho před každým, kdo před plotem jde po chodníku. Projít naší vsí z jednoho konce na druhý, to je takového štěkotu!
Žádal jsem starostu, jestli by nebylo možné alespoň na jeden den v týdnu přiřadit psi k nedělnímu zákazu sekaček, cirkulárek a motorových pil. Aspoň jeden den v týdnu ve vsi bez odstrašujícího štěkání. – A jak bych to chtěl provést? zeptal se. – Což jim zavázat čumák, když farář musel utlumit zvony, ať si pejskové v neděli odpočinou. Jenže to by prý bylo trápení zvířat. – A zaříznout kohouta, to nebylo trápení zvířat? Vysvětlil mi, že kohout je k tomu stejně předurčen.
S nepořízenou jsem se vracel domů. Rozradostnil mě však kos, který mi po celou cestu vesele prozpěvoval: No ty si vůl! No ty si vůl!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
