Norbert Schmidt: C. D. F.
V Albertinu je plno jak na drážďanských vánočních trzích hned vedle u Frauenkirche. Ale tady ve velkém potemnělém sále všichni hledí v posvátném tichu jedním směrem. Tam někde vepředu by měl být: Poutník nad mořem mlhy od Caspara Davida Friedricha.
Přes všechny ty lidi před sebou ale zahlédnu vždy jen kus bodově osvětleného ikonického díla, které návštěvníky vítá na začátku výstavy. Na celé té situaci je cosi uhrančivého a groteskního zároveň. V davu lidí se tu snažím zahlédnout známý obraz kontemplace, samoty a opuštěnosti. Dívám se na záda pánů a dam, kteří se dívají na další záda a až ti úplně úplně vepředu mají to štěstí, že vidí obraz celý: A na něm je opět jen postava namalovaná zezadu. A tak veliká, že ruší báječný výhled na dramatickou krajinu, který bychom viděli, kdyby tam malíř přímo doprostřed naschvál nenamaloval toho zrzavého pána s hůlkou.
Čtěte také
Co to ty Němce chytlo? Rezonance romantického mistra s aktuálním děním? Nebo dokonale načasovaný muzejní marketing? Tak trochu všechno dohromady. V roce 2024 totiž oslavilo hned několik předních německých institucí 250. narozeniny Caspara Davida Friedricha velkolepými výstavami. Hlavní byly tři. V Hamburku, Berlíně, a nakonec tady v Drážďanech, kde to s Friedrichem vlastně všechno začalo. Jeho záhadné osaměle zadumané krajiny tak minulý rok spatřilo přes milion lidí.
Caspar David Friedrich, – který je dnes vedle Albrechta Dürera a Gerharda Richtera asi neslavnějším německým malířem –, byl ale po většinu 19. století de facto zapomenutým umělcem. Teprve na začátku 20. století ho v Berlíně znovu objevili jako údajného předchůdce impresionismu a moderny. Lidé před jeho obrazy najednou žasli nad jeho zářivými barvami, okouzlující atmosférou a zázračným světlem.
Čtěte také
Díky svým četným výjevům německých dubů, „německé“ gotiky a hřbitovů, Baltského moře, sněhu a ledovců se stal hned také ideálním umělcem Severu. Dokonce: „nejněmečtějším z německých malířů“ (norský historik umění Andreas Aubert, 1905). Není divu, že se Kašpara Davida jen o pár roků později zmocnila nacistická propaganda.
Ale právě, když ve 30. letech z říšských muzeí násilně mizeli jako představitelé údajně zdegenerovaného umění – entartete Kunst – moderní umělci, za jejichž přímé předchůdce byl ještě před nedávnem Friedrich považován, se s jeho dílem seznámili autoři jako Samuel Beckett nebo Walt Disney. Becketta inspirovali Friedrichovi Dva muži pozorující měsíc k napsání slavného Čekání na Godota. Disney zase zakomponoval přímé citace malířových kopců, lesů a mlh do scenérií kresleného filmu Bambi, kde malý koloušek utíká před lovci a požárem.
Čtěte také
Původní knižní předloha od Felixe Saltena je i skrytým podobenstvím o tehdejším pronásledování Židů – Disneymu ji doporučil Thomas Mann žijící v americkém exilu –, což ale vůbec nebránilo tomu, aby se nad osudem roztomilého zvířátka při projekci filmu na horách ve svém Orlím hnízdě nedojímal i Adolf Hitler. Samotného Friedricha samozřejmě také miloval.
Paradoxy, různé interpretace a desinterpretace provázely malířův druhý život i po světové válce. Jedni vykreslují přímou linku, která vede od romantismu k nacistickému šílenství. Druzí, například americký historik umění Robert Rosenblum, u něho nacházejí počátky „demokratické“ abstrakce a vyprávějí velký příběh od Friedricha k Marku Rothkovi. Pro dnešní friedrichovské interprety, jako je Florian Illies, je svobodomyslný, antifeudální Kašpar David především malířem kouzelného ticha a existenciální touhy.
Čtěte také
Konečně se protlačím před ono malířovo asi nejznámější dílo, před Poutníka nad mořem mlhy. Nebo kdo to vlastně je? Ani jeden název Friedrichových obrazů totiž nepochází od něho samotného. Vymysleli je historici umění ve 20. století. Ten s poutníkem dokonce až v roce 1938.
O to, jaká poselství skrývají Friedrichova plátna, se dodnes odborníci přou. Jde obecně o metafyzické spekulace, o víru a náboženství, nebo převažují motivy a vyznání plná politiky a patriotismu? Obsahují jeho obrazy jeden konkrétní význam, který stačí jen správně rozluštit, nebo je pro ně typická naopak víceznačnost – otevřenost různým výkladům?
Čtěte také
Mě u těchto otázek fascinuje, jak se Friedrichovi dodnes daří z každé jednoznačné interpretace a aktualizace uniknout. Romantický malíř není ani pionýrem ochránců přírody, ani není zahleděný do minulosti jako někteří jeho obdivovatelé. Nazarény a historickou malbou pohrdal. A také určitě není žádným dalším drážďanským Kara ben Nemsím!
Jistá je nakonec možná jen jednoduchá friedrichovská lekce: Obraz není plocha vyplněná jakýmsi obrázkovým písmem, které se musíme naučit, abychom sdělení správně přečetli. Navozuje daleko komplexnější a dynamičtější události. Právě proto, že ne vše umíme vyjádřit slovy, pojmy a symboly, tvořil Caspar David Friedrich obrazy. Neskutečné prostory, v kterých se můžeme procházet, žasnout i přemýšlet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
