Norbert Schmidt: S Anne Applebaum proti pesimismu

Čtěte také

Norbert Schmidt: Nůž

A zdůraznila myšlenku, kterou pronesl v roce 1983 na stejném místě, kde teď stojí ona, Manès Sperber: „Sami se bohužel musíme stát nebezpečnými, abychom uchránili mír.“ Účastníci slavnostního ceremoniálu ve stoje nadšeně aplaudují. Uvědomují si do všech důsledků, co právě vyslechli?

*

Tato silná scéna se mi vybavuje opakovaně. A to i při procházce po hrázi Řežabince, našeho oblíbeného jihočeského rybníka. Táta se už před chvílí rozhodl, že se vrátí k autu. Letos mu bylo osmdesát.

Pozoruju, jak se sehnutý se svou berlí šourá pryč. Máma ještě míří starým námořnickým dalekohledem na nedaleký ostrov se stovkami racků, lysek, potápek, motáků a rybáků, kteří kolem něho po hladině i ve vzduchu krouží. Mezi nimi hlasitě křičí kormoráni, kteří se tady při cestách od moře k moři zastavili.

Čtěte také

Norbert Schmidt: Kirchenblatt

Ten dalekohled je jedna z mála věcí, kterou si táta ponechal z doby, kdy objížděl půl světa. Vzpomínky se mu ale v poslední době už stahují jak ti ptáci před námi na několik mizejících ostrůvků.

Také táta se uprostřed dubové aleje pomalu zmenšuje. Najednou zmizí. Měl bych se za ním vydat. Pár desítek metrů od nás se totiž tyčí jednolitá zeď mlhy, která vše v určitou chvíli nemilosrdně odřezává. Černé kmeny stromů vypínající se jen kousek opodál připomínají siluety divadelní stínohry na starém plátně. A za nimi: nic. Jen šedavá měkká projekční plocha.

*      

Mírová cena německých knihkupců je jedno z nejvýznamnějších ocenění na podporu demokracie a svobody, jež v Evropě máme. Anne Applebaum, která ji převzala letos v říjnu, se zařadila po bok osobností jako Karl Jaspers, Romano Guardini, Astrid Lindgrenová, Václav Havel, Susan Sontag nebo naposledy Salman Rushdie.    

Čtěte také

Norbert Schmidt: Walhalla

Applebaum se proslavila knihami o Gulagu, Hladomoru na Ukrajině, který vyvolal Stalin, studiemi o sovětském Rusku, Železné oponě a východní Evropě.

Její nejnovější knihy se věnují Soumraku demokracie (Twilight of Democracy. The Seductive Lure of Authoritarianism) nebo současné světové Síti autokracií (Autocracy, Inc., The Dictators Who Want to Run the World), tedy tomu, jak se dnešní různorodé totalitní a polototalitní režimy navzájem podporují, jak spolu obchodují a koordinovaně potlačují demokracii, myšlenky humanismu, rovnosti a vůbec všech lidských práv.

Právě poslední kniha, i když popisuje fakty podloženou realitu, se čte jedním dechem jako strohý dystopický román. Je to dáno i autorčiným stylem psaní: dokáže složité věci vyjádřit stručně a srozumitelně i pro širší okruh čtenářů.

Čtěte také

Norbert Schmidt: Berlín

Jak ve Frankfurtu ve svém laudatiu konstatovala ruská disidentka Irina Ščerbakova, u Applebaum dominuje věcná analýza, nenajdete u ní žádný srdceryvný apel, a právě proto jsou její texty tak působivé.

*

Nasedáme do auta. Nikdo se v mlze neztratil. Ani táta, ani máma se v tom novém světě, o kterém píše i letošní laureátka Mírové ceny, už příliš neorientují. Myslím, že se ani nebudou zlobit, kdyby uslyšeli, jak to tady do éteru nahlas říkám. Kdo ostatně dnes přesně ví, kam to všechno směřuje? Nastartuju motor a za chvíli se ocitáme uprostřed posekaného pole v té nejhustší mlze. Stará úzká cesta nás ale naštěstí bezpečně vede. Těším se, že než zase vyrazím do Prahy, ještě si spolu u rodičů doma dáme horký čaj s medem.

*

Anne Applebaum, tato „militantní humanistka“, abych použil výraz Thomase Manna, svou frankfurtskou děkovnou řeč nadepsala: „Proti pesimismu“. A zakončila ji přesvědčením, že našimi nejsilnějšími zbraněmi jsou „naše zásady, ideály a spojenectví, která z nich vycházejí“. Přesvědčením, že „svoboda je možná, opravdový mír je možný.“ Jedním ze základních předpokladů budoucí nápravy našich průšvihů je právě věcný, nesentimentální a iluzí zbavený pohled na současnost a dějiny.