Martin Bedřich: Knihy o knihách

Ale skrze svůj region, šikmý kostel, sousedské vyprávění nebo třeba život známé umělkyně se pro ně dějiny najednou stanou něčím blízkým, co se jich nečekaně osobně dotkne. Myslím, že je to nakonec cennější než si pamatovat souslednost přemyslovských knížat.

Čtěte také

Martin Bedřich: Fascinace šelmou

Moje knižní a nakladatelská deformace mě od mládí vedla k zájmu o dějiny knižní kultury a potažmo právě nakladatelů a nakladatelských domů. Je to oblast v českých dějinách a kultuře obecně nesmírně bohatá a zajímavá, a zahrnuje všechny výše zmíněné výhody. Vypráví příběhy originálních a vesměs svérázných osobností, které se nějak zapletly s knihami, přidává bezpočet historek spojených se spisovateli a básníky, jejichž knihy vydávaly, a zároveň specifickým pohledem reflektuje i samotné velké dějiny naší země.

Takové jsou třídílné paměti zakladatele prvorepublikového nakladatelství Aventin Otakara Štorcha-Mariena, fascinující a zároveň tragikomické postavy nakladatelského i kulturního světa, která se zásadním způsobem podílela na formování vysoké úrovně české knihy, vydávala klíčové autory první republiky, jako byli třeba bratři Čapkové, ale doplatila na svou bohémskost a velikášství.

Čtěte také

Martin Bedřich: Chvála zemské osy

Krásné jsou paměti Ladislava Kuncíře Život pro knihu, v nichž reflektuje svou nakladatelskou činnost nesenou heslem Non deserit alta – Neopouští výšiny, myšleno umělecké a duchovní. V jeho typograficky minimalistických a nadčasově krásných úpravách knih vycházeli autoři jako Jaroslav Durych nebo prvotiny Jana Zahradníčka či Vladimíra Holana. Jako řada jiných skončil v důsledku velké hospodářské krize na začátku 30. let.

Své vzpomínky na nakladatelskou dráhu napsal v americkém exilu také finanční ředitel velkého prvorepublikového domu Františka Borového Julius Firth, který posléze vedl i vydavatelství Lidové noviny, pod které vedle slavných novin patřila například i Přítomnost Ferdinanda Peroutky. Výmluvný titul pamětí Knihy a osudy ukazuje provázanost jak lidských příběhů, tak jejich děl, a v neposlední radě politiky, jež tvoří jeviště, na němž se vše odehrává a které není možné přehlížet.

Čtěte také

Martin Bedřich: Integrita?

Firtovy vzpomínky na Karla Čapka, ale také Peroutku, Poláčka nebo Basse jsou neseny neuvěřitelnou vřelostí, bezprostředností, humorem, ale také tragikou doby, která umění a kultuře ve skutečnosti poskytovala prostor vždy jen omezený a ohrožený.

Četba nakladatelských vzpomínek, k nimž musím připojit přinejmenším ještě texty ředitele prvorepublikového Melantrichu Bedřicha Fučíka a jeho vynikající životopis od Roberta Saka příznačně nazvaný Život na vidrholci, nás totiž vedle povrchního okouzlení atmosférou první republiky – kdy se všichni ti dnes slavní spisovatelé, básníci a umělci znají, bujaře se scházejí po kavárnách a vinárnách, vydávají jedno učebnicové dílo za druhým a podobně – upozorňuje i na to, že nakladatelování, natožpak psaní a překládání, nikdy nebyla žádná idyla.

Vždy šlo o řeholi, tvrdou, riskantní a mnohdy nevděčnou práci, konkurenční soupeření, nejrůznější ne vždy čisté praktiky, vyrovnávání se s osobními spory a charakterovými slabostmi, finančně neustále nad propastí.

Čtěte také

Martin Bedřich: Kánonům navzdory

Výsledné knihy jsou třeba nadčasovými poklady, kameny naší vzdělanosti, kultury, identity. Příběhy jejich tvůrců a nakladatelů, stejně jako doby, která je spoluutvářela, jsou ale velmi realistickým zrcadlem toho, kým všichni zúčastnění jsou – obyčejnými lidmi se svými slabostmi, démony, malichernostmi. A to je velmi osvobozující. Ne pro relativizaci hodnot, které v dílech mnohdy správně spatřujeme, ale pro odvahu neutíkat se při problémech současnosti k idealizované minulosti.

Knihy obvykle vznikaly v těžkých podmínkách, většina práce kolem nich byla špatně placená, čtenářů bylo vždy málo a dávali přednost jiné zábavě, náklady českých knih byly tradičně nízké. Taky v nich zůstávaly chyby a tiskárny pravidelně něco pokazily. To není rezignace na to, abychom dnes v knižní branži či podpoře čtenářství neusilovali o zlepšování situace. Je to spíš realistické projasnění situace. A pozvání k četbě knih o knihách, jejichž bohatost a zajímavost je skutečně mimořádná.