Změnil tvář Pražského hradu, ale nepřijal za to honorář. Vydejte se s námi po hradních stopách architekta Jože Plečnika

25. červenec 2022

Přeměnit monarchistický hrad na demokratický, to byl zásadní úkol, který slovinský rodák Jože Plečnik dostal od prezidenta Masaryka, když se v roce 1920 stal architektem Pražského hradu. V následujících letech vtiskl některým částem Hradu podobu, kterou známe dnes. Začal ve zpustlých Jižních zahradách, pokračoval na nádvořích a navrhl také rozlehlý prezidentský byt s pracovnou nebo slavnostní Sloupovou síň.

„Jože Plečnik Pražský hrad velmi obdivoval, důkladně si ho prošel a prostudoval. A jedním z úkolů, na kterém se s prezidentem Masarykem dohodli, bylo, že doplní zdejší pestrou stylovou mozaiku, ve které jsou zastoupeny snad všechny umělecké směry, klasicizující architekturou, která mu byla blízká,“ popisuje v prvním dílu seriálu, kterým si připomínáme 150. výročí Plečnikova narození, historik architektury Zdeněk Lukeš, který působí na Pražském hradě od začátku 90. let.

Čtěte také

Prvním úkolem Jože Plečnika bylo vyřešit západní část komorní Rajské zahrady. Jak se s tím popasoval? Na to odpoví druhý díl seriálu. Třetí nás zavede do zahrady Na Valech, ve které najdeme i Masarykovo oblíbené zákoutí s vyhlídkou. „Původně zahrady nebyly přístupné veřejnosti a prezident Masaryk je využíval velice často, chodil do nich se svými přáteli a zval do nich různé návštěvy. Pak začaly být o víkendech otevírány, což mělo ohromný úspěch, a nakonec se staly veřejnými. Tak to fungovalo až do komunismu,“ říká Zdeněk Lukeš.

Z Masarykovy pracovny se stala „Husákovna“

Jože Plečnik upravil také na tři ze čtyř hradních nádvoří. Největší zásahy najdeme na tom hlavním, o kterém je řeč ve čtvrtém dílu seriálu. Další reportáže nás zavedou do interiérů. Nejprve do Masarykovy pracovny, nebo spíše knihovny prosté dekorací, kterou později Gustáv Husák nechal kompletně předělat.

Prezident Masaryk ve své pracovně 1932

„V 70. letech odsud zmizelo veškeré původní zařízení, měnily se dokonce podlahy, stropy i příčky, protože takzvaná Husákovna byla větší než Masarykova pracovna. Dnes je zpátky Plečnikův nábytek, který jsme pracně dohledávali v celém areálu Hradu,“ popisuje Zdeněk Lukeš. Mimochodem, prezident Václav Havel tuto kancelář nikdy nevyužíval. „Když se v Husákovně ocitl, k smrti se vyděsil a řekl: tak tady já sedět nebudu,“ směje se historik architektury.

Unikátní Plečnikův výtah dostal prezidenta přímo do bytu

Plečnikův výtah ve věži z režného zdiva se spárováním je i dnes plně funkční

Jen zhruba polovině místností rozlehlého prezidentského bytu se podařilo vrátit jejich prvorepublikovou podobu. Obnovené je třeba Impluvium, Harfový salonek nebo Erbovní síň v Bílé věži. „Ta byla pro Plečnika hierarchicky nejvýznamnějším prostorem Masarykova bytu, zachovala se i její původní renesanční výzdoba. Vše ostatní je dílem Plečnika a všimněte si, jak tu v plné kráse přiznal radiátory,“ ukazuje Zdeněk Lukeš a dodává, že v Bílé věži býval za prezidenta Husáka sklad piva.

Součástí bytu je i zcela mimořádný architektonický prvek – výtah, díky kterému se Masaryk nerušeně dostal do svého bytu. „Je to jeden z nejkrásnějších výtahů, jaké jsem kdy viděl. Výtahová šachta je ve věži z režného zdiva se spárováním, kolem níž vede spirální schodiště,“ ukazuje Zdeněk Lukeš a vstupuje do původní kabiny, která se dochovala včetně všech detailů.

Honoráře poslal Plečnik zpátky na Hrad

Dalším z důležitých úkolů architekta Plečnika bylo vytvořit velký přijímací sál pro státní návštěvy. Je jím Sloupová síň, do které nás zavede sedmý díl seriálu. A poslední zastávkou bude zahrada Na Baště, kterou rekonstrukce teprve čeká a ve které Zdeněk Lukeš vysvětluje, proč Plečnik nepřijal za úpravy Hradu žádný honorář.

„Dlouho pracoval zadarmo, a když to zjistil Masaryk, strašně se prý na hradní správu rozčílil a zavelel, že mu musí všechno zpětně proplatit. To se stalo, ale Plečnik poslal peníze zase zpátky. Říkal, že považuje za velkou čest pracovat pro prezidenta Masaryka a na tak úžasném území jakým je Pražský hrad. A že za to nechce žádnou odměnu. Žil hodně asketickým životem, takže takhle to skutečně bylo.“

Spustit audio

Související