Miloš Rejchrt: Pomníky ano, sochy ne

Slavnostní odhalení památníku štábního kapitána Václava Morávka, Petr Pavel
Slavnostní odhalení památníku štábního kapitána Václava Morávka, Petr Pavel

„Stavět pomník cizí utlačovatelce národa vyznívá jako cynický výsměch humanistickým tradicím této země.“

Píše se v petici, kterou několik desítek Pražanů nedávno vyjádřilo nesouhlas se záměrem radnice Prahy 6 umístit v parčíku u Prašného mostu sochu Marie Terezie. Signatáři navrhují, aby místo rakouské císařovny byl sochou uctěn hrdina protinacistického odboje Václav Morávek.

Miloš Rejchrt: Ať jiní šťastní jsou

Magdalena Dobromila Rettigová (kolem roku 1840)

31. ledna 1785 se narodila Magdalena Dobromila Rettigová, autorka slavné Domácí kuchařky.

Přiznávám, že i mně by socha Marie Terezie vadila, nehlasoval bych ale ani pro sochu Morávkovi. Po zkušenostech 20. století bychom měli být obezřetní a raději nestavět sochy nikomu. Význačný myslitel Karl Popper v roce 1943 napsal: „Musíme se zbavit zvyku uctívat velké osobnosti. Velké osobnosti se mohou dopustit také velkých chyb.“ Ano, kult osobností je zbytečný, ne-li přímo škodlivý.

Není ale zbytečné udržovat v paměti činy či dílo, které v minulosti někteří naši předchůdci vykonali a za něž jsme vděčni dodnes.

Statečný boj Václava Morávka zapomenut není. V Praze u Prašného mostu tři hrubě opracované kamenné kvádry symbolizují žulovou pevnost tří legendárních odbojářů, přezdívaných  „Tři králové“. Před prostředním kamenem stojí deska  s nápisem: „Zde padl v boji s gestapem 21. března 1942 hrdina a štábní kapitán Václav Morávek, narozený 8. srpna 1904.“

Miloš Rejchrt: Švýcarský příklad

násilí - sexuální násilí - znásilnění - domácí násilí

„Budeš dychtit po svém muži, on ale bude nad tebou vládnout.“ Tak promluvil Bůh k Evě těsně před tím, než ji i s Adamem vyhnal z ráje.

Tento pomník se povedl. Neuctívá osobnost padlého hrdiny, ale upomíná na jeho čin. Jestli byl tento člověk příkladný ve všem, tím se nemusíme zabývat a nepotřebujeme to vědět. Pro nás je důležité, že ve věcech, které se týkají nás všech, se zachoval  příkladně: věren přísaze, kterou složil jako voják Československé republiky, vytrval v boji proti německé nacistické totalitě až do konce.

Sochy všelijakých maršálů, generálů, generálních tajemníků či císařů a prezidentů svádějí k tomu, abychom jim přisuzovali i zásluhy, které nemají a fascinováni jejich velikostí, od jejich  nepovedených počinů a leckdy i zločinů odhlíželi.

Určitě i králům a císařům se při výkonu jejich vladařského řemesla někdy něco povedlo. Např. zavedení povinné školní docházky pro chlapce i dívky v rakouském mocnářství byl podnik zdařilý. Marie Terezie to ovšem roku 1774 všechno sama nevymyslela, na  zásadních bodech školské reformy i na realizačních detailech pracovali jiní.

Miloš Rejchrt: Dočasný kůň a věčný jezdec

David Černý: Kůň

Jednoho dne se v dolní části Václavského náměstí objevila jezdecká socha.

Úspěch se dostavil, v roce 1900 v rakousko-uherské monarchii bylo v roce 1900 jen asi 4-5 procent šestiletých a starších Čechů negramotných, Němců však 7 procent. I tento údaj dokazuje, že školská reformu Marie Terezie českému národu rozhodně neublížila.

Není ale třeba stavět císařovně sochu v nadživotní velikosti, však i školní docházka by byla málo platná, nebýt učitelů, kteří na českém venkově i v českých městech obětavě a dobře učili a učí i snad dnes. Zavedení povinné školní docházky by si nějaký důstojný památník určitě zasloužilo, ale nejlepším památníkem, zohledňujícím i zásluhy  habsburské císařovny, budou kvalitní české školy.

A kdyby ty bezmála 4 miliony, které má stát socha Marie Terezie, vyplatila radnice Prahy 6 jako jakousi tereziánskou prémii nejlepším učitelům v této městské části, určitě by v tom nikdo neshledal cynický výsměch humanistickým tradicím této země.