Miloš Rejchrt: Švýcarský příklad

29. listopad 2018
násilí - sexuální násilí - znásilnění - domácí násilí

„Budeš dychtit po svém muži, on ale bude nad tebou vládnout.“ Tak promluvil Bůh k Evě těsně před tím, než ji i s Adamem vyhnal z ráje.

Možná i tento citát z Bible přispěl k tomu, že v naší evropské civilizaci bylo po dlouhá staletí samozřejmostí, že žena poslouchá, zatímco muž vládne, někdy i tvrdou rukou, ale tak je to na světě zařízeno už od jeho stvoření.

Lekce ze správného chování vůči mužům dostávaly ženy nejen z kazatelen. I silně antiklerikální osvícenec J. J. Rousseau napsal: „Žena nechť se zavčas naučí, že má   poslouchat svého muže a nestěžovat si ani tehdy, když jí ublíží.“

Miloš Rejchrt: Dočasný kůň a věčný jezdec

David Černý: Kůň

Jednoho dne se v dolní části Václavského náměstí objevila jezdecká socha.

Teprve ve 20. století došlo v této oblasti  k zásadním změnám, ženám bylo přiznáno volební právo a rovnoprávnost vůbec. Změnit zákony je ale snazší než pohnout staletými návyky, neboli stereotypy.

Ženy namnoze zůstávají mužům rovny jen na papíře. Statistiky uvádějí, že s násilím ze strany mužů, většinou partnerů  a manželů, má v České republice zkušenost víc než 27 procent žen a obdobně je tomu v jiných evropských zemích. Rada Evropy se rozhodla vylepšit tento  neutěšený stav věcí přijetím mezinárodní dohody o  prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, zvané zkráceně Istanbulská úmluva.

V polovině letošního roku už měla být ratifikována i českým parlamentem, ale zvedl se proti ní nečekaně silný odpor. Při veřejném slyšení v Poslanecké  sněmovně například zaznělo: „Kdo podporuje ratifikaci Istanbulské úmluvy, souhlasí s obchodem s bílým masem a genocidou vlastního národa.“

Kdyby ovšem podobné hlasy měly pravdu, pak by genocidu vlastního národa spáchali i poslanci švýcarského parlamentu, který v květnu loňského roku Istanbulskou úmluvu  velkou většinou přijal. Paní ministryně spravedlnosti Simonetta Sommaruga zdůvodnila prospěšnost úmluvy těmito slovy:

Miloš Rejchrt: Žádný Karel nebyl dokonalý

Karel Škréta: Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem

Kdo je Karel, ten se má. Patří mu netoliko Karlův most a Karlovy Vary, ale též Králův Dvůr, Královské Vinohrady, ba celé Království české. Panovnický titul „král" je totiž mírně upravené germánské jména Karl. Naše dávné předky natolik zaujal mocný franský panovník Karel Veliký, že jeho osobním jménem začali označovat držitele vrcholné politické moci vůbec.

„Ratifikací dáváme příklad i jiným zemím. Švýcarsko nemůže podepisovat mezinárodní dohody jenom tehdy, když to přinese peníze, je prostě třeba být solidární.“ Snad si i Česká republika švýcarského příkladu všimne a také bude solidární.

V Istanbulské úmluvě lze ovšem najít všelijaká slabá místa a nejasné formulace, ale přesto je dokumentem potřebným. V rozpravě o multikulturní podobě současného světa se totiž objevují hlasy, že všechny morální normy jsou kulturně podmíněné a tudíž relativní, je třeba respektovat jiné zvyklosti: např. přistěhovalcům z jiných kulturních okruhů by se mělo tolerovat mnohoženství, vstup do manželství v nižším věku, ba i ženská obřízka by se měla dopřát těm, kdo jsou na to zvyklí, však ta děvčata to tak chtějí, nenuťme jim naše zákony, které nejsou jejich mentalitě vlastní.

Istanbulská úmluva jednoznačně říká takovým hlasům ne. Podle jejího 42. článku je každý násilný čin trestný, a nelze ho ospravedlnit kulturou, zvyky, náboženstvím, tradicí nebo takzvanou „ctí“.

Istanbulská úmluva jasně potvrzuje, že multikulturalismus má své meze a musí se podrobit pravidlům odvozeným z hodnot, které signatářské země uznávají jako univerzálně platné. Istanbulská úmluva nám určitě nevrátí ztracený ráj, ale snad alespoň trochu pomůže některým lidským bytostem, aby pro ně pobyt na planetě Zemi nebyl peklem.

Spustit audio
autor: Miloš Rejchrt