Sandra Silná: Kintsugi

Japonské slovo tsugu vyjadřuje spojení. V češtině už nějaký čas domácní podobný výraz, kintsugi. Překládá se jako zlaté spojení. Jde o staletími vybroušenou řemeslnou techniku užívanou při opravách rozbité, nejen čajové, keramiky. Na naprasklou či úplně rozbitou misku se nanáší v několika vrstvách lak urushi. Ten se pak popráší zlatými nebo stříbrnými pigmenty a vyleští.

Čtěte také

I husité poslouchají Coldplay, nemáme se přece zabednit v kostelích, říká farářka Sandra Silná

Původně rozbité kusy nádoby se díky tomu hladce spojí dohromady a vytvoří nový, jedinečný celek. Jen pozlacené či postříbřené jizvy jej odlišují od počátečního stavu, přesto je šálek v něčem úplně jiný. Proměněný. Ve 14. století, v období Kamakura, zažilo Japonsko jeden ze zásadních momentů v rozvoji japonské čajové kultury. Do podoby čajového obřadu se začal promítat zenový buddhismus, nové náboženství v tehdejším Japonsku, snaha po prostotě, touha porozumět zákonitostem přírody, vůle k dosažení duševní i tělesné vyrovnanosti a harmonie.

Napomoci tomu měla obřadná příprava čaje plná hlubokého soustředění, v kombinaci s jeho chutí a pitím ve společnosti lidí, stejně jako niterné potěšení z jednoduché krásy čajového náčiní. To vše mělo navozovat atmosféru klidu a vnitřního vyrovnání, ale i pocit sounáležitosti s přírodou a celým vesmírem. Logicky se muselo stát, že čajové nádobí čas od času došlo při používání také úhony. Bylo ovšem velmi cenné, nešlo ho jen tak vyhodit a pořídit nové, jak bychom to asi udělali dnes.

Čtěte také

Zenga. Jak rozeznít zenový obraz hudbou a slovem aneb Jak zní tlesknutí jedné ruky

Legenda praví, že v 15. století si šógun Ashikaga Yoshimasa omylem takto rozbil jednu ze svých oblíbených čajových misek. Prvně ji poslal na opravu do Číny. S výsledkem ale nebyl spokojen, a tak vyzval japonské řemeslníky, aby vymysleli způsob, jak zcelit jeho srdci drahou misku. Takto se prý zrodilo mistrovské kintsugi, technika zlatého spojení.

V éře globalizace si můžeme kintsugi osahat i u nás, sady na opravu jsou celkem snadno k dostání. Kintsugi v přeneseném slova smyslu ale symbolizuje také hledání krásy v jizvách a trhlinách, může nás učit pochopení pomíjivosti a nedokonalosti. To, co je porušené, zlomené a rozbité, má v určitém smyslu stejnou cenu, jako to nepoškozené, právě pro tu možnost transformace. Chyba polidšťuje, říká se a myslím, že to stoprocentně platí.

Každého z nás formují životní zkušenosti, obohacují nás trhliny a pády. Kintsugi funguje i jako připomínka, že všichni máme takové své trhliny a jsou to právě ony, které nás činí jedinečnými a krásnými. Není důvod stydět se za křehkost, slabost, není zapotřebí hrát si na bezchybnost.

Čtěte také

Pocta Leonardu Cohenovi a další sametová hudba na začátek listopadu. Sedmé nebe s Milanem Caisem

Leonard Cohen ve své písni Anthem (Hymna) zpívá: „Nechte zaznít zvony, které ještě mohou znít. Zapomeňte na svou dokonalost, na své perfektní smýšlení. Ve všem jsou praskliny a právě tak, právě jimi, se dovnitř dostává světlo.“

Hallelujah! Sláva, chtělo by se zvolat hned slovy jiné, daleko známější zpěvákovy písně, ale jak v Cohenově životě, tak v životech našich je za takovým zvoláním – poznáním mnohdy dlouhá vnitřní cesta, proměna a mnoho nasbíraných šrámů.

A nakonec – ani tahle veleslavná, paradoxně v něčem vlastně úplně obyčejná, Cohenova píseň nevznikla jako hit tzv. „na první dobrou“, nahrávací společnost smetla album ze stolu, a tak mohlo Hallelujah zaznít světu až později. A zní dodnes, v mnoha proměnách a variacích. Jedinečné originální nezaměnitelné kintsugi.