Martina Rasch

Je spoluiniciátorem ambientního a elektroakustického alba současných českých skladatelek a skladatelů Moderna vydaného Českým rozhlasem Vltava.

Bude jednou z hvězd letošního Pražského jara, kde na Závěrečném koncertě zazpívá mezzosopránové sólo ve Verdiho Requiem. Přiznává, že čas je důležitý i pro operního pěvce.

V Praze vzniká řada nových staveb a čtvrtí. Ondřeje Cihláře zajímalo, jak nové objekty vnímá historik architektury Zdeněk Lukeš, který rád objevuje „poklady“ architektury.

Ve slezské Opavě má divadlo víc než dvousetletou tradici a podle něj je to malý zázrak. „Máme činohru, operu, muzikál i malý balet a 167 zaměstnanců, což není mnoho.“

Od 90. let ovlivňuje progresivní proud českého divadla, a to hlavně díky dlouhodobé spolupráci s režiséry jako jsou Jan Antonín Pitínský, Jan Nebeský či Miroslav Bambušek. 

Za scénář ke snímku Agnieszky Holland Franz má nominaci na Českého lva a přiznává, že jeho vztah ke Kafkovi byl předtím víceméně chladný. 

Přeložila zpověď člena japonské mafie, kterou na Vltavě od 8. března uvedeme v Četbě s hvězdičkou. 

Za Design sady pomůcek pro osoby se znevýhodněním, získala ocenění v kategorii Mladá naděje a Ženy v Inovacích mezinárodní soutěže Woman Changing The World. 

Ve Vizitce mluví o odvěkém spojení umění a alkoholu i citlivosti tvůrců. „Pro moje pacienty, kteří dosáhli úspěchů na poli umění, často alkohol znamenal určité uvolnění.“

Maluje na základě homevideí momentky ze života. Její tvorba vzniká i z bezprostředního zážitku. Svoji práci představila na výstavě Domácí scéna v Galerii Václava Špály.