Martina Rasch

Převádění české poezie do angličtiny je pro něj spíš fyzický než mentální proces. „Když člověk neumí jazyk země, v níž žije, je to jako ve vězení,“ konstatuje ve Vizitce.

V časosběrném dokumentu Amiřiny děti sledovala deset let rodinu, která uprchla před válkou ze Sýrie a které byl v ČR nabídnut azyl. Rozhodla se do snímku nemíchat politiku.

Spolu s filozofkou Terezou Matějčkovou vydal velkoformátovou knihu fotografií a esejů Spolu sami. Publikace se vrací do období covidu a zachycuje atmosféru času pandemie.

Kromě aktuální situace kolem Grónska je ve Vizitce řeč o historii Inutitů, dánském vlivu i kauzách, které Gróňany otřásly.

Skoro patnáct let vede Ateliér radostné tvorby. Nově vyšla výpravná kniha, která mapuje činnost tvůrců takzvaného umění v surovém stavu právě pod hlavičkou tohoto ateliéru.

Na Letní filmové škole představil svůj nejnovější snímek Pět švestek. Komorní boat movie o stáří, svobodě i odvaze žít naplno, se natáčela na lodi.

Po letech vydala s kapelou MUCHA nové album ADHD, které vznikalo mezi koncerty, covidem, stěhováním a mateřskou dovolenou. Deska se takhle jmenuje pro její nekonzistenci. 

Vystavuje v Sin Gallery na Jungmannově náměstí v Praze, kterou založil sklářský mistr Jiří Šín s důrazem na skleněné plastiky vzniklé speciální metodou Vitrum Vivum.

Textilní výtvarnice, návrhářka a rukodělnice tráví nejraději čas sama, ve svém ateliéru a tvoří. V čase stráveném o samotě hledá – jak říká ve Vizitce - samu sebe.

Je zakládajícím členem multižánrové kapely Eggnoise, frontmanem The Odd Gifts a spoluautorem dětských hudebně divadelních představení Krev není voda nebo Žirafy netančí.