Marie Nováková: Zázrak
Jste kuřáci? A Kouříte balené cigarety s filtrem? Tak dobře poslouchejte. Byla jednou jedna mladá žena. Do odjezdu vlaku jí zbývalo deset minut, a tak se zastavila před nádražím, že si ještě zakouří. Když vytahovala z batohu tabák, papírky a filtry, přišoural se k ní bezdomovec a požádal ji o cigáro. Žena byla v dobré náladě, a tak přihodila ještě pade.
Bezdomovec vděčně zachrčel, že si slečna může za odměnu jednou ročně něco přát, a to přání se jí zaručeně splní. Žena se zasmála a nastoupila do vlaku.
Čtěte také
Dojela domů, sedla si na balkon a konečně si ubalila. Když vložila cigaretu do úst, filtr vyklouz z papírku. Pečlivě se ho snažila zasunout zpátky, ale nešlo to, papírek zvlhnul, pomuchlal se, znáte to. Kéž by ten filtr sám od sebe skočil zpátky. A šup. Stalo se. Žena pochopila, že bezdomovec nebyl jen tak obyčejný otrapa, a že právě vyplýtvala své letošní jedno přání.
Život šel dál. Ženě umřela babička, jediná, kterou měla. Zrovna, když už si mohly dospěle popovídat, chodit do divadla, na koncerty, kouřit a pít kafe v babiččině kuchyni. Zase seděla na balkóně, osamělá, a uplakaná. Jasně, že si vzpomněla na toho bezdomovce, ale byla moudrá a sečtělá, věděla, že kdyby si přála, aby se babička vrátila, mohlo by se stát, že zaklepe na dveře jako oživlá mrtvola. A to by nepřála sobě ani jí.
Čtěte také
Tak si radši ubalila cigáro. Jenže když si chtěla poprvé šluknout, filtr jí zůstal mezi rty a zbytek cigarety v ruce. Přes slzy neviděla, nedokázala jej napasovat zpátky, vztekla se a zatoužila po tom, aby se filtr umoudřil a skočil zase zpátky. A šup. Stalo se. Letošní přání vyčerpáno.
Čas běžel. Svět se nějak divně proměnil, byla nakonec ráda, že se toho babička nedožila. Evropu postihla válka, žena vídala každý den v televizi trosky měst, výbuchy a poraněné děti, poslouchala v rozhlase nadějné prognózy politických komentátorů, ale jejich naději nesdílela. Ano, mohla by si přát, aby válka skončila.
Čtěte také
Ale byla moudrá a sečtělá, věděla, že pro zdárný konec boje musí člověk obětovat třeba i to, co je mu nejdražší. A že přání se ne vždy plní tak, jak si naivně a bez rozmyslu představujeme. Válka možná díky mně skončí, jenže třeba vyhlazením jednoho národa druhým a pak už nebude proč a s kým bojovat.
Seděla na balkóně, na telefonu odklikla peněžní dar pro válečné uprchlíky a ubalila si cigáro. Asi tušíte, co se stalo, když si ho chtěla zapálit a proč se ani toho roku nestal zázrak, který by někdo kromě ní zaznamenal.
Čtěte také
Dalšího roku se konaly prezidentské volby. Předvolební kampaň ženu otravovala a znechucovala. Místo toho, aby se jí ujasnilo, koho volit bude, přibývalo těch, které rozhodně volit nechce. Jeden práskanej vykuk se jí obzvlášť hnusil. Mohla by si přát, aby nevyhrál. To už úplně ztratila důvěru ve společnost? Vzácné přání by měla tentokrát krucinál použít na něco opravdu důležitého.
A tak to šlo rok za rokem. Přestala kouřit a podařilo se jí to vlastní vůlí, bez zázraku. Prožila obyčejný život. A nebyl to špatný život. A když už to nestálo za moc, poprosila kouzelného bezdomovce, aby to moc nebolelo, zavřela oči a umřela.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
