Petr Vizina: Salve, hodnoty!

5. říjen 2022

Hodnoty nejsou a nebudou, neptejte se ani příští týden, naznačují filosofka Tereza Matějčková a filosof Václav Bělohradský. Rozumím, co tím myslí, ostatně filosof to opakuje ve své poslední knize Čas pléthokracie. Řečí o hodnotách se většinou míní vlastní přesvědčení, z něhož nejsme v debatě ochotní slevit. Jiné názory než ty s hodnotami se tím pádem jeví jako cesta do bezhodnotového marasmu.

Oponent v debatě musí nadřazenost mých hodnot uznat a před hodnotami kapitulovat. V tom smyslu jsou hodnoty něčím na způsob magického zaklínadla, možná dokonce privátního fetiše, čemuž se filosofka s filosofem, jestli jim dobře rozumím, smějí.

Čtěte také

Ostatně, od toho jsou filosofové na světě, aby nám, podobně jako kdysi Mojžíš, otloukli o hlavu zlaté tele slité pro potřebu útěchy. Aby vytáhli žlutou kartu, když „naše hodnoty“ slouží jako argument proti hodnotám těch druhých, tedy proti jinakosti, jak jsme to slýchali během uprchlické krize.

Podle všeho by pojem hodnot na českém hřišti zasloužil oddech na pomyslné střídačce. V dalším poločase bychom mohli hodnoty v argumentaci zkusit používat jinak. Podle všeho nejde o pouhé nedorozumění v jazyce – Bělohradský ve svém Čase pléthokracie vysvětluje, proč je pro něj filosofie spíš literárním žánrem než přísnou vědou. Více básněním než očekáváním, že se zjeví fundament, instance věčné pravdy, jak toto očekávání ironicky pojmenovává Bělohradský.

Čtěte také

„Filosofická kritika fundamentalismu je jedním z velkých příběhů Západu, vypráví o tom, proč jeden příběh chce být více než jen příběhem, proč se jeho vypravěči neumějí smířit s tím, že jejich instance jsou jen vyprávěním, proč chtějí, aby byly happy endem lidstva? A proč jsou cestou k tomu happy endu tak krutí?“, ptá se Bělohradský ve své knize.

Na místo věčných pravd a happy endů je však možné, snad bez ironie či dokonce krutosti, uvažovat o vzorcích, které se bez ohledu na kontext opakují. A ty pak hodnotou nebo pravdou nazvat. Tak uvažuje o hodnotách současný papež v textu nazvaném Fratelli tutti. „V realitě člověka a společnosti, hluboko v jejich přirozenosti, existují určité základní struktury, které zajišťují náš rozvoj a přežití,“ věří papež.

Čtěte také

Dialog vedený racionálními argumenty z různých perspektiv je nejlepší cestou, jak takové základní hodnoty, chcete-li pravdy, vůbec rozpoznat, odpovídá František na námitku, že hodnoty neexistují. Přestože je mluvčím svého náboženství, nenabízí k veřejné debatě instanci věčného fundamentu, před kterým mají veškeré argumentace zmlknout.

Konečně, od toho jsou teologové, biskupové a celá ta věřící čeládka na světě, aby se zastávali pravdy, kterou nemáme k dispozici, není v naší moci, nemůžeme jí manipulovat, natožpak se jí zmocnit, ale bylo by bláhové ji z argumentace vyloučit. Potom by namísto pravdivosti argumentu byla hlavním kritériem obratnost jazyka nebo schopnost ochočit si média a dostat tak své myšlenky do oběhu.

Dráždivému pojmu hodnot věnovala své nejnovější číslo dominikánská revue Salve, tedy sborník, ve kterém se potkávají současné autorky a autoři nejen v oblasti teologie.

Čtěte také

Biblistka Anne Marie Pelletierová tu nabízí pojednání na zdánlivě nesouvislé téma limitů a hranic v přemýšlení křesťanského Západu. Provede čtenáře srovnáním starozákonní babylonské věže a Jákobova žebříku jako dvou způsobů, jak lidé žili svůj sen o pohybu mezi zemí a nebem. Tradičně je Babylon považovaný za symbol zmatení a nedorozumění kvůli mnohosti jazyků, kterými Bůh potrestal pyšné tvůrce věže tyčící se k nebi.

Peletierová nabízí jiný výklad. Biblický příběh Babylonu je podle ní lidským projektem na odstranění veškeré jinakosti. Všichni babylonští říkají totéž stejnými slovy, jde o svět bez rozestupů a rozdílů, jakousi předzvěst totalitních řádů. Zmatení jazyků a rozptýlení lidí je v tomto kontextu spíš než Božím trestem záchranou člověka – otevírá ho znovu jinakosti, uvolňuje v něm zdroj života, který je vyjádřen ve svobodné hře vztahů, píše Pelletierová. V tomto smyslu je jinakost, a tedy nutnost argumentovat ve vztahu vůči druhému, bezpochyby hodnotou. A Václav Bělohradský se svou argumentující obcí je bez ironie zastáncem této tradiční hodnoty.

autor: Petr Vizina
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.