Petr Vizina: Omamná květina pravdy a lži
Koncem srpna mluvím o pravdě ve Vsetíně, tvrdí poznámka v kalendáři. Příliš smělé, říkám si, copak vím o pravdě? A jak můžu vůbec něco vědět? Můj oblíbený prezident kdysi přišel se sloganem, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. A můj kdysi oblíbený písničkář k tomu v jedné písni dodával, že pravda nakonec skutečně zvítězí, ale jedině tehdy, až dokáže to, co dokáže lež.
U prezidenta počítám, že více než o líbivý slogan mu šlo o neustálé dotazování, co se pravdou a láskou vlastně míní. Jako člověk od divadla musel vědět, že otázky jsou v příbězích významnější než předem známé odpovědi.
Čtěte také
A u písničkáře mám podezření, že tomu hořce cynickému sloganu o pravdě, která musí nejprve dokázat to, co lež, ke své i mé škodě nakonec sám uvěřil. Jako by ho ten obraz jakési protřelé nebo snad nízké pravdy nakonec nahlodal a omámil. Pravda je sice omamná květina, ale stejně tak může jednomu zamotat hlavu vůně, kterou vydechují květy zla.
Šermovat odkazy a narážkami na Havla, Nohavicu, Mertu, Machiavelliho nebo Baudelaira mi ve věci pravdy ale přijde jako pouhé flirtování. Jako bych si v obchodě s parfémy vybíral vůni, která je mi nejpříjemnější.
Ve Vsetíně na mě čeká publikum, které je mladé a věřící. To druhé je výhoda minimálně v jazykovém kódu, přinejmenším v základních pojmech rozumíme, co druhá nebo druhý myslí. Doufám, že s pravdou, která umí nad nějakou tou špatností přimhouřit oči, když nikdo nehledí, u posluchačů ve Vsetíně nikdo nepochodí.
Čtěte také
Nejspíš budou znát proslulý dialog Ježíše s Pilátem, v němž se to velké a neskladné slovo pravda několikrát objevuje. „Pilát mu řekl: ‚Jsi tedy přece král?‘ Ježíš odpověděl: ‚Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.‘ Pilát mu řekl: ‚Co je pravda?‘“
Letmý pohled říká, že Ježíš pravdu měl a Pilát neměl. Tak jsme zvyklí mluvit i uvažovat, protože víme, jak příběh dál pokračuje. Jenomže židovský učitel Ježíš a římský úředník Pilát vlastně mluví každý o něčem jiném. Ti dva se slovy v tu chvíli nemohou dorozumět.
Čtěte také
Žid tu mluví o pravdě, která se prolamuje do tohoto světa, ujišťuje nás o smyslu všeho stvořeného, od vrabčáka po obilný klas, slibuje, že své stvoření neopouští, protože má ke světu a ke všemu v něm otcovský a mateřský vztah.
Pravda úředníkova je na druhou stranu výsledkem vyjednávání, hledání realistického postoje vzhledem k panující moci. Ani když Pilát krátce vypadne z role a ptá se Ježíše se zájmem amatérského etnologa, oč vlastně ve sporu mezi Židy běží, nedostane od Ježíše přednášku o pojetí pravdy v židovském myšlení. Ježíš ve sporu o pravdu osobně ručí vším, co říká, co dělá a kým je. Ve stínu Golgoty není čas na teorie.
Čtěte také
Není ale možné přehlédnout ani Pilátovu pravdu, přestože se zdá, že je v tu dramatickou chvíli pašijového příběhu k ničemu. I pilátovská pravda má svou logiku a opodstatnění. Hledání realistického postoje k uspořádání moci je každodenní téma, zvýrazněné zvlášť v dobách před volbami.
Do schránky mi nedávno dorazil předvolební plakát se sloganem „Je čas říkat lidem pravdu“. Vzpomněl jsem si na zmíněnou píseň Omamná květina pravdy. „Hledal jsem pravdu… našel jen sám sebe, napůl světce, napůl podvodníka,“ zpívá v ní Vladimír Merta. Světce můžeme hledat a nacházet v příbězích, které se odvozují od toho Ježíšova. V politice hledat snad jen ty, kteří podvádějí nejmíň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
