Maria Hammerich-Maier: Wilhelm Müller a Františkovy Lázně. Příběh pomníku německého romantického spisovatele

V létě roku 1826 strávil německý spisovatel Wilhelm Müller tři týdny léčby ve Františkových Lázních. Okolní krajina i lázeňský život ho inspirovaly k tvorbě, a tak vznikl cyklus Písně z Františkových Lázní u Chebu. Bezmála o dvě stě let později se stal tento třináctidílný cyklus básní východiskem k oživení paměti Wilhelma Müllera ve Františkových Lázních.

Němečtí badatelé Bernd a Maria-Verena Leistnerovi totiž v průběhu vydávání Müllerových sebraných děl objevili, že byl Müllerovi v roce 1910 ve Františkových Lázních zřízen pomník. Následně se tito spoluzakladatelé Mezinárodní společnosti Wilhelma Müllera v Berlíně vypravili do nejzápadnějších českých lázní, aby pomník hledali, a skutečně ho našli v horním lázeňském parku. Pomník od místního sochaře Adolfa Mayerla byl zjevně zapomenutý a chátral. Po dohodě s městem Františkovy Lázně nechali pomník v součinnosti s Městským muzeem Františkovy Lázně v roce 2013 zrestaurovat a nyní září v nové kráse.

Příběh Müllerova pomníku ve Františkových Lázních je odrazem toho, že literární odkaz básníka, jenž zemřel v roce 1827 ve svém rodném městě Dessau ve věku nedožitých 33 let, zůstal v literárním světě nadregionálně a trvale živým. Jméno básníka paradoxně utkvělo méně výrazně v obecném povědomí než mnohé jeho romantické zpěvné básně, které byly různými skladateli zhudebněny a staly se součástí dodnes živého repertoáru německých lidových písní. Ve světě vážné hudby se nesmrtelnými stala Müllerova vrcholná básnická díla, cykly Krásná mlynářka a Zimní cesta, a to díky uměleckému zhudebnění Franzem Schubertem.