Jan Jandourek: Někteří lidé mají dojem, že jsou na světě jen dvě barvy
Shamima Begum pochází ze čtvrti ve východním Londýně a odešla jako patnáctiletá z domu v roce 2015, aby se připojila k Islámskému státu. Ten byl tehdy v Sýrii a Iráku na vrcholu moci.
Ona a její dvě přítelkyně odletěly do Turecka, když předtím lhaly rodičům o svých úmyslech. Trojici si vyzvedli pašeráci pracující pro skupinu Islámského státu působící v severní Sýrii. Měly se stát nevěstami džihádistů pocházejících z celého světa a měly jim porodit děti – budoucnost kalifátu.
Manželem Shamimy se stal jeden bojovník, holandský konvertita k radikálnímu islámu. Jak dnes říká, jejich první dvě děti zemřely na komplikace související s podvýživou i nedostatkem léků ve válečné zóně. Když se letecké údery zhoršily, utekli a nakonec skončili v uprchlickém táboře. Teď porodila třetí dítě a chtěla by se vrátit domů do Británie.
Rodiče těchto „nevěst“ vědí, že jejich dcery prošly vymýváním mozků, ale doufají, že by se z toho snad ještě mohly dostat. Je ale otázka, nakolik být optimistický. Bezpečnostní služby se obávají, že dívky by se mohly stát propagandistickým nástrojem, který by Islámskému státu pomohl při náboru dalších lidí.
Z toho, jak se Shamima Begum vyjadřuje, se nezdá, že by svého činu litovala. Popisovala, že když viděla uříznutou hlavu bojovníka proti IS, neudělalo to na ni velký dojem, a konstatovala, že to byl „nepřítel islámu“. Podle vlastního vyjádření ale viděla v Islámském státě mnoho korupce a nemyslí si, že by si zasloužil vítězství. Její sestra se vyjádřila, že je Shamima citlivá dívka a že by jistě nechtěla provést nic zlého. Úřady tento optimismus ale automaticky nesdílejí.
Co teď s ní? My to nemusíme řešit, naše občanka to není. Britská ovšem ano a její dítě také. Po návratu se těmto pachatelům a obětem věnují odborníci, aby se pokusili je vrátit do normálního života, ale nejsou vždy úspěšní. Bojovníkům za to, co považovali za svatou věc, se povedlo vytvořit problémy sobě, svým blízkým a vlastní zemi. Těžko se divit, že se do toho nikdo moc nehrne.
Údiv ovšem budí pistolnická mentalita lidí, kteří v Česku sedí u počítače a litují, že se v naší části světa už nevěší. Někde si přečetli, že existuje černá a bílá a od té doby si myslí, že jiné barvy na světě nejsou. Sami připomínají lidi, kteří by nějakému vymývání mozků podlehli snadno, a to jim není patnáct. Problém není v tom, že někteří dospějí k nějakému názoru, ale že k němu dospějí tak snadno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.