Jan Bělíček: Tisíce vrstev a paradoxů mateřství

Nejen na tyto otázky se snaží odpovídat unikátní próza Mateřství kanadské spisovatelky Sheily Heti. Kniha původně vyšla v roce 2018 a okamžitě se zařadila mezi nejdůležitější a nejdiskutovanější tituly současné literatury. V překladu Anny Kudrnové nyní vychází i česky a rozhodně stojí za přečtení.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak vypadá ráj pohledem otroka?

Sheila Heti tuto autofikční prózu psala několik let těsně před svými čtyřicátými narozeninami. Byl to pro ní způsob, jak se vyrovnat s vnitřním i vnějším tlakem na to, aby měla dítě. Její výchozí pozice je nicméně jasná, dítě mít nechce. Toto téma se však pokouší na několika set stranách poctivě prozkoumat ze všech možných úhlů.

Její literární zkoumání fenoménu mateřství je intimní, filozofické a esejistické, a přesto se čte jedním dechem. Tato introspektivní meditace se primárně ptá na to, jestli je možné i nadále kreativně a autonomně rozvíjet svůj život v momentě, kdy se žena stává matkou a kdy se jejím hlavním úkolem stává péče o dítě a domácnost.

Čtěte také

Jan Bělíček: Žalozpěv za mizejícím analogovým světem

Kromě mateřství je tématem knihy také čas a repetetivní rytmus ženského těla, který se propisuje do samotné kompozice knihy. Kapitoly jsou nadepsány termíny typu „ovulace“, „předmenstruační syndrom“ a v návalech pochybností a touhy se musí zorientovat i samotná vypravěčka. V jistém ohledu je její vyprávění pokusem o intelektuální triumf nad osudem, který jí narýsovaly její tělesné předpoklady. Mateřství je zkrátka zcela nová fáze ženského života. Zároveň existuje přesně vymezený čas, během nějž je možné do tohoto nového módu existence vstoupit.

Jen u biologie a takzvaných přírodních zákonů ovšem nekončí. Stejně významným, ne-li významnějším faktorem je pro ni společnost. Vypravěčka postupně na atomy rozkládá veškerá genderově podmíněná očekávání, která jsou na její osobu kladena blízkým i vzdálenějším okolím. Žena má být pečující, obětavá, vstřícná a příjemná na ostatní.

Čtěte také

Jan Bělíček: O chybějícím otci a zlomených touhách

Důvodem pro existenci těchto nároků je společenská příprava na roli matky. Právě v ní se totiž mají všechny tyto schopnosti zúročit. Jako protiklad tomuto ideálu Sheila Heti v knize staví pubertu coby vzpouru proti podobným požadavkům. V pubertě jsme na jednu stranu až přehnaně nepříjemní na druhé, odtažití a uzavření, právě proto ale také neskutečně svobodní. Svoboda zde pro autorku znamená vzpouru proti společenským očekáváním.

Předobrazem takové „nedokonalé“ ženy je pro vypravěčku její vlastní matka, která nebyla prototypem pečujícího a oddaného rodiče. Nikdy se nevzdala kariéry ve prospěch péče o děti, a stejně tak nebyla neustále podpůrná a dobře naladěná. Ve vypravěčce vzbuzovalo toto matčino nastavení vždy zmatek a úzkost. Jak ale její meditace nad fenoménem mateřství a postavením žen ve společnosti postupuje, přichází i smíření s matčinými postoji.

Čtěte také

Jan Bělíček: Když muž zahlédne na plátně sám sebe

Tím hlavním argumentem, proč mít dítě, je podle Heti touha po nesmrtelnosti a prodloužení vlastní existence do budoucnosti. Je samozřejmě otázka, jestli se s tím většina rodičů ztotožňuje, ale jakási představa o „pokračování rodu“ a zanechání stopy v dějinách hraje pro spoustu lidí při pořizování dítěte důležitou roli.

Tuto zdánlivě banální úvahu ale autorka nakonec dovádí k nebanálním závěrům. Dítě ve skutečnosti takovým prodloužením života svých rodičů nikdy není. Naopak je zcela autonomní bytostí. Může sice v jistých ohledech své předky připomínat, ale nikdy nebude jejich pouhou kopií. Naplno promyslet i tento aspekt rodičovství patří k mnoha nepříjemným otázkám, které v nás fenomén mateřství vzbuzuje. A je intelektuálně stimulující a zneklidňující je společně s autorkou knihy Mateřství promyslet.