Jan Bělíček: Žalozpěv za mizejícím analogovým světem

Českému čtenáři se teď do rukou dostává asi nejslavnější román této autorky, který vychází pod názvem Život Vernona Subutexe 1 ve skvělém překladu Petry Zikmundové. Jde totiž o první díl trilogie ze života zhýralého čtyřicátníka Vernona Subutexe a popisuje také poslední záchvěvy bohémské scény současné Paříže, na níž tvrdě dopadají opatření pozdního kapitalismu.

Čtěte také

Jan Bělíček: K čemu jsou nám dobré literární ceny?

Anglický překlad prvního dílu trilogie byl v roce 2018 v užším výběru prestižní Mezinárodní Man Bookerovy ceny a ve Francii se celá trilogie dokonce dočkala devítidílné seriálové adaptace.

Celý román se točí kolem čtyřicátníka, rockera a bohéma Vernona Subutexe, který se dvacet let živil prodejem hudebních nahrávek ve svém malém, útulném krámku. Potkáváme se s ním ovšem v momentě, kdy svůj podnik musel už dávno zavřít a žije přes rok na sociální podpoře.

Netrvá to dlouho a nehostinné hyperfinancializované prostředí hlavního města Francie začíná tvrdě dopadat i na jeho zdánlivě bezproblémový život věčného flákače a flanéra bloumajícího po pařížských ulicích, klubech a parties. Na jeho dveře jednoho dne zaklepou vymahači dluhů a pro neplacení nájmu je Vernon vystěhován. Sbalí si několik nejnutnějších věcí a zahájí svou cestu po dávných milenkách, kamarádech a známých, při níž si se stále větší intenzitou uvědomuje, že se z něj stal člověk bez domova.

Čtěte také

Jan Bělíček: Uvidět v banalitě antické proporce

„Co se týče lidí po čtyřicítce, Paříž na svém území toleruje jedině potomky vlastníků, zbytek obyvatelstva ať hledá štěstí jinde. Vernon zůstal. Možná neměl.“ Těmito slovy začíná závod ke dnu hlavní postavy, která se proti všem ekonomickým a sociálním předpokladům pokusila udržet tam, kde s ní nikdo nepočítal. Krom toho se neúprosně změnil i svět hudebního průmyslu a sběratelský fetiš hudebních nosičů postupně vytlačily streamovací platformy.

Společně s nimi taky mizí i malé nezávislé krámky s hudbou a komunity, které se kolem nich vždy formovaly. Nenadarmo se Vernon v závěru knihy ocitá na ulici s Olgou, která se dříve živila vyvoláváním klasických fotografií. „Vinyl a vývojka – ty a já jsme přeživší zaniklejch průmyslů,“ říká odzbrojujícím způsobem Olga, charismatická žena bez domova.

Život Vernona Subutexe je tak především humanistickou knihou, knihou o křehkosti a zranitelnosti všech lidí a zrůdnosti sociálních a nadosobních struktur, které mohou semlít každého jedince.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak se Evropa stala svým vlastním netvorem

V subkultuře milovníků alternativní hudby se motají bohémští muži dávající ostentativně najevo své chlapáctví, posedlost sexem, drogami, alkoholem, ale i sebou samotnými. S postupujícím věkem se ale odhaluje i křehkost jejich mužných tělesných schránek, které se rozpadají pod nátlakem zhoubných nemocí, závislosti, nebo naopak pod náporem psychických problémů a úzkostí. Také o tom Virginie Despentes ve své knize píše a buduje tak svérázný pomník jedné nespoutané éře pařížského společenského života, aniž by však toto období jakkoliv idealizovala a heroizovala.

Její kniha začíná jako sarkastický, feministický výsměch uvadajícím mužským vzorům, které se nechtějí se svým chřadnutím smířit a neustále žijí svůj sen o věčném mládí a svěžesti. Postupem času ale zjišťujeme, že tou hlavní myšlenkou jejího vyprávění je spíše melancholický smutek nad skutečností, že životní styl a světy hudebních a jiných subkultur spojené s přelomem milénia jsou v nejnovější době vytlačovány na okraj společnosti a spolu s nimi jsou vytlačovány i takové módy existence, které úspěšně vzdorovaly panství financializace našich životů a duší. Virginie Despentes tak v této knize sestrojila velmi důmyslný a působivý žalozpěv za mizejícím analogovým světem. Čest jeho památce!